Sociální zabezpečení nemocných CFS v roce 2005
Chronický únavový syndrom (zkr. CFS, nebo CFIDS = chronický únavový syndrom při imunodeficitu) je onemocnění, které může vyžadovat dlouhodobou pracovní neschopnost a někdy i přiznání invalidního důchodu (ID). V tomto ohledu je situace pacientů s rozvinutým CFS v našem státě neutěšená a dokonce se postupně zhoršuje.
V roce 1997 nabyl platnosti nový zákon č. 157/1997. V příloze č. 2 Vyhlášky MPSV ČR č. 284/1995 Sb., která se zabývá stanovením procentuální míry poklesu pracovní schopnosti pro účely přiznávání ID, byl v kapitole III týkající se poruch imunity vynechán oddíl C – Chronický únavový syndrom. Kapitola je nadále rozdělena pouze na oddíl A (Imunodeficity) a na oddíl B (Hyperimunní stavy). Posudkoví lékaři chápou tento krok jako vymizení nemoci a podle toho v praxi postupují, tedy odmítají invalidní důchody na tuto diagnózu přiznat. Ministerstvo práce a sociálních věcí české republiky (MPSV ČR) až do roku 2004 odmítalo, že by docházelo k znevýhodňování nemocných s CFS a odkazovalo na § 6 odst.6 citované vyhlášky, kde se uvádí, že pokles výdělečné schopnosti lze stanovit podle takového zdravotního postižení, které je funkčním dopadem srovnatelné s onemocněním neuvedeným v příloze 2. Bohužel tento paragraf a odstavec nebyl u CFIDS/CFS v praxi posudkovými lékaři používán s odkazem na to, že CFS nemají k čemu přirovnat. Tudíž není zajištěna rovnoprávná možnost získání ID pro pacienty s CFS. K zmatené situaci přispělo též nesprávné používání diagn. kódu F 48.0, což je označení pro neurastenii. K dokreslení situace nemocných CFS je nutné dodat, že kapitola s označením F patří kategorii Duševní nemoci a poruchy chování. Při čemž neurastenie je hodnocena jako lehké postižení a procentuální míra poklesu pracovní schopnosti je tedy velmi nízká. CFS ve skutečnosti náleží kód G93.3 a patří pod neurologická onemocnění.
Pacienti se ocitají ve velmi komplikované životní situaci, kdy na jedné straně ze zdravotních důvodů nezvládají začlenění do pracovního procesu a na straně druhé jim je odepřena možnost přiznání ID. Zodpovědné úřady navíc tento fakt vždy popíraly a naopak paradoxně tvrdí, že všechny učiněné kroky vedly ke zkvalitnění péče o nemocné.
V roce 2005 dochází v problematice posudkového hodnocení CFS k dalšímu posunu směrem ke zhoršování situace nemocných. Stanovisko Společnosti posudkového lékařství ČLS JEP Praha (Česká lékařská společnost J. E. Purkyně), vyjádřené v odborné práci:
CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM V PROBLEMATICE POSUDKOVÉHO LÉKAŘSTVÍ, je jednoznačné:
NA DIAGNOZU CFS NELZE V SOUČASNÉ DOBĚ PŘIDĚLIT INVALIDNÍ DŮCHOD.
Zahraniční studie ukazují, že CFS vede k větším funkčním omezením než mnoho jiných závažných nemocí, na které se ID přiděluje. Přibližně 25 % nemocných je postiženo velmi těžce, jsou upoutáni na byt nebo lůžko. Příznaky mohou přetrvávat po celá léta a většina pacientů nikdy nezíská stupeň svého zdraví a fungování jako před onemocněním. Tyto informace nejsou zcela účelově brány v úvahu. Nemocným je v rozporu s Ústavou ČR odepřena sociální podpora v nemoci a zůstávají plně finančně závislí na svých rodinách a blízkém okolí. Podle řady odborníků a úředníků, přejímajících výše uvedené stanovisko ČLS JEP, nelze ID na CFS přiznat, – podle zákona však ano. Bohužel uplatnit zákonné nároky je pro nemocné za stávající posudkové praxe velmi obtížné.
Napsat komentář