DoRy – Invalidní důchod

Chronickým únavovým syndromem (CFS) jsem oficiálně onemocněla před 7 lety, avšak první epizody této nemoci se u mne projevily přibližně před 15 lety. Tehdy ovšem nikdo netušil, o jak závažný problém se může jednat.

Po téměř čtyřech letech akutní formy nemoci, kdy jsem byla schopna pracovat pouze v rozsahu 7 hod/týdně (na základě dohody o pracovní činnosti) a následném výrazném zhoršení zdravotního stavu, které mne postupně vedlo k rozhodnutí ukončit i tuto pracovní aktivitu, jsem se rozhodla poprvé podat žádost o přiznání invalidního důchodu (ID). Od tohoto okamžiku uplynuly další 3 roky života s touto nemocí, v jejichž průběhu jsem absolvovala celkem čtyři jednání u lékařské posudkové služby (dále jen LPS) české správy sociálního zabezpečení.

Poprvé jsem předstupovala před posudkového lékaře v pevné víře, že čtyři roky nemožnosti normálního fungování nejen v pracovním životě, ale naneštěstí i v ostatních oblastech života, jsou dostatečně dlouhá doba k adekvátnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti. Dále jsem věřila, že pokud jako žadatel o ID splním v dané lhůtě všechny požadované formální povinnosti, tak snad již nic nestojí v cestě oficiálnímu uznání mého zdravotního postižení. Poměrně brzy jsem pochopila, že toto byl zcela mylný názor, a že má cesta k IDbude ovlivněna celou řadou faktorů, o nichž jsem do té  doby jako „laik“ neměla ani zdání.

Kdybych tehdy bývala znala všechny tyto skutečnosti, byla bych alespoň částečně ušetřena nejen velmi náročného pátrání po příčinách problémů a jejich možné nápravě (což mne stálo nemálo sil), ale také mnohých dnů plných pocitů zoufalé bezmoci a beznaděje. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla sepsat zkušenosti z „mé cesty k ID“ (viz první díl) a přidat k nim komentář založený na mých osobních poznatcích a legislativní úpravě týkající se daných problémů (viz druhý díl – oba odkazy hned dole pod článkem).

Předem však musím upozornit na skutečnost, že i když se většina pacientů s CFS potýká v souvislosti s léčbou a posudkovým lékařstvím obecně se stejnými problémy, je třeba si uvědomit, že vždy se jedná o konkrétní individuální případ, který má svá specifika, a popsané skutečnosti se zdaleka nemusí týkat každého. Zároveň se zdaleka nejedná o vyčerpávající přehled všech potenciálních problémů.

Cílem popisu mého případu je předání vlastní zkušenosti s řízením o přiznání invalidity. Moje situace je méně typická v tom, že ačkoliv se u mě psychické problémy vyskytly sekundárně jako následek roků vyčerpání a opakovaných infekcí, požadovala jsem v řízení zohlednění zpráv od psychiatra. Zatímco řada pacientů s CFS má velký problém s tím, že jsou opakovaně zasíláni na psych. vyšetření, aniž by se s psychickými problémy vůbec potýkali. V principu se mohou setkat se stejným problémem, kdy se však na místo zohlednění psych. zprávy mohou dožadovat posouzení závěrů imunologa, infekcionisty nebo neurologa. Každý musí najít individuální cestu, jak v řízení uspět. Lepší perspektivu má ten, kdo je o posudkových postupech předem informován.

• Pro otevření prvního dílu dokumentu o mých zkušenostech klikněte ZDE.
• Pro otevření druhého dílu dokumentu s legislativní úpravou a komentáři, založenými na vlastních zkušenostech,
  klikněte ZDE.

Autor: DoRy
Kontakt: ryja@klikni.cz

Pozn. autorky: Na výše uvedeném e-mailu uvítám vaše ohlasy (zkušenosti, názory, atd.). Prosím vás ale o shovívavost, protože nemusí být v mých silách na všechny reagovat. Děkuji za pochopení.

Zdroj ilustr. obr.: ČT 24

Vydáno dne 17. 03. 2011, poslední aktualizace 2. 8. 2011