Změny genové exprese před a po mírném cvičení u pacientů se syndromem chronické únavy a fibromyalgickým syndromem
Abstrakt
Účel: Stanovit rozdíly exprese mRNA genů zapojených do signalizace a modulace smyslové únavy a bolesti svalů u pacientů se syndromem chronické únavy (CFS) a fibromyalgickým syndromem (FM) ve výchozím stavu před cvičením a po mírném cvičení.
Provedení: Čtyřicet osm pacientů pouze s CFS nebo s CFS v kombinaci s FM, osmnáct pacientů s FM, kteří nesplnili kriteria pro CFS a čtyřicet devět zdravých kontrolních osob absolvovalo mírné cvičení (25 minut při 70% maximální tepové frekvence pro danou věkovou kategorii). Před, během a po cvičení bylo provedeno vizuální analogové hodnocení (Visual-analogue measures) únavy a bolesti. Vzorky krve byly odebrány před cvičením a půl hodiny, osm, dvacet čtyři a čtyřicet osm hodin po cvičení.
Z krve byly okamžitě izolovány leukocyty, očíslovány pro anonymní zpracování a analýzu a prudce zmraženy. Pomocí kvantitativní real time PCR metody bylo stanoveno množství mRNA u 13 genů (vztaženo ke kontrolním genům) spojených se smyslovými, adrenergními a imunitními funkcemi a toto množství bylo srovnáno u jednotlivých skupin před a po cvičení. Změny v množství mRNA korelovaly se subjektivním hodnocením i funkčním klinickým hodnocením.
Výsledky: U kontrolní zdravé skupiny se po cvičení neobjevily žádné změny genové exprese. U 71 % pacientů s CFS zvýšilo mírné cvičení transkripci u většiny smyslových a adrenergních receptorů a u genu jednoho cytokinu po dobu 48 hodin. Tato zvýšení po cvičení korelovala s hodnocením únavy a bolesti. Oproti tomu u zbývajících 29 % pacientů s CFS byla transkripce u adrenergního α-2A receptoru po cvičení snížena ve všech měřených časech, ostatní geny byly beze změn.
Anamnéza nesnášenlivosti vzpřímené polohy (ortostatická intolerance) byla významně vyšší u podskupiny se sníženou hladinou α -2A. Pacienti trpící pouze FM nevykazovali žádné změny genové exprese po cvičení, ale před cvičením byla jejich výchozí mRNA pro dva nervové iontové kanály a jeden cytokin významně vyšší než u kontrolní skupiny.
Závěr: Přinejmenším dvě podskupiny pacientů s CFS lze identifikovat podle změny genové exprese po cvičení. Větší podskupina vykázala zvýšení mRNA u smyslových a adrenergních receptorů a cytokinu. Menší podskupina pacientů s CFS se špatnou snášenlivostí vzpřímené polohy nevykázala po cvičení zvýšení u žádného z genů a byla definována snížením mRNA u α-2A po cvičení. Pacienti trpící pouze FM mohou být identifikováni zvýšením výchozích hodnot u třech genů. Zvýšení hodnot u čtyř genů po cvičení splňuje publikovaná kriteria jakožto objektivní biomarker CFS a mohlo by být užitečným nástrojem pro určení léčby pro různé podskupiny.
Copyright © 2011 The Association for the Publication of the Journal of Internal Medicine.
Zdroj: Light AR, Bateman L, Jo D, Hughen RW, Vanhaitsma TA, White AT, Light KC, Katedra anesteziologie, Univerzita Utah, Salt Lake City Utah, The Brain Institute Univerzita Utah, Salt Lake City, Utah, Katedra neurobiologie a anatomie, Univerzita Utah, Salt Lake City Utah, Katedra pohybové a sportovní vědy Univerzita Utah, Salt Lake City Utah, J Intern Med. 13 JUL 2011 DOI: 10.1111/j.1365-2796.2011.02405.x
PMID:21615807[PubMed – as supplied by publisher]
https://doi.org/10.1111/j.1365-2796.2011.02405.x
Překlad pro ME/CFS.cz: R.J.
Upozornění: Článek má výhradně informativní charakter. Každá studie je pouze dílčím poznatkem vědy, a než mohou být nové poznatky přijaty do praxe, musí projít náročným ověřovacím procesem. Věda vyžaduje čas.
Napsat komentář