Autentické výpovědi nemocných: Má pacient s CFIDS stejná práva jako zdraví občané? – část 1

Úvod: Na výzvu k zasílání vašich výpovědí o životě zasaženém CFIDS jsme mezi jinými obdrželi jednu výpověď, která vydá na několik samostatných a velmi obsáhlých dílů tohoto cyklu. Po prostudování případu a v kontextu s ostatními zkušenostmi chronicky nemocných a pacientů s těžkým CFIDS vyžadujícími zajištění sociálního zabezpečení (již před lety na tuto problematiku výstižně upozornil článek: Dostat CFIDS na potápějícím se Titaniku – Uznej, že jsi blázen a dostaneš důchod), vyvstává otázka:

K čemu je dobré „nucení“ těchto nemocných přistoupit na psychiatrickou diagnózu místo organické? Chronicky nemocným se u nás mnohdy nedostává adekvátní zdravotní péče, což souhrnně státu šetří nezanedbatelné částky. Přitom, kdo jiný už by měl mít nárok na zdravotní péči, než pacient s ne vlastní vinou zanedbanou chorobou, jak tomu je často u nemocných s CFIDS! O jejich zoufalé snaze zodpovědně řešit vlastní zdravotní stav, o odbývání lékařskými pracovišti a přehazování mezi medicínskými obory dostatečně vypovídají zkušenosti pacientů a paradoxně samotné stížnosti úřadů, které v konání nemocných spatřují nadužívání zdravotní péče. Tématu obecně se věnuje článek:

Nemluvme o nadužívání nebo zneužívání péče pacientem ! (Zdroj: Luboš Olejár, Svaz pacientů ČR, 24. 5. 2005)

Zde si můžete přečíst vystoupení poslance MUDr.Janečka při rozpravě poslanecké sněmovny o přechodu nemocnic na akciové společnosti (3. 11. 2004):
http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/037schuz/s037071.htm#r6
http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/037schuz/s037072.htm

Paní Ing. X.Y. nám poskytla ke zveřejnění celou svou anabázi s úřady. Rozhodli jsme se shrnout případ do dvou částí a v nich zveřejnit korespondenci s prozatím poslední instancí stojící na vrcholu pomyslné pyramidy, kde všude hledala spravedlivé řešení případu. Poslední instancí je kancelář veřejného ochránce práv, protože všechny ostatní pokusy řešit sociální situaci prostředky ve správním řízení prozatím selhaly.

Protože celý spis už je nesmírně obsáhlý ( + důkazní přílohy s podrobným popisem, čím vším nemocná ze strany úřadů a lékařů prošla), proto bohužel nelze podat kompletní zprávu o všech událostech, kterým se ani nechce věřit.

Zde je výňatek z Podnětu kanceláři ombudsmana-seznámení s případem:

Kancelář veřejného ochránce práv
Údolní 39
602 00 Brno

22.12. 2004

V souladu s § 10 dle zákona 349/1999 Sb. podávám písemný podnět.

Ing. X.Y.*****
B**** ****/**
1** ** Praha *
Tel: **********
E mail:********

Stížnost  je podána na:

1) protiprávní jednání a chování posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR  (dále jen PK MPSV), Na poříčním právu 1, Praha 2, 128 00 ve složení Předseda Mudr. A.Š., Mudr. H.M., CSc., Mudr. H.Z. (více rozvedeno v bodě 4/, 7/, 12/ a příloze č. 10)

2) chování samosoudkyně ******* (více rozvedeno v bodě 8/, 14/)

Jejich jednání neodpovídalo principům demokratického státu.

Cílem podání podnětu do Vaší kanceláře je:

–          objasnit příčinu dezinformační kampaně v ČR v souvislosti s nemocí chronický únavový syndrom a uměle vytvářené atmosféry o psychiatrickém původu této nemoci, která se neslučuje s vědeckými výzkumy

–          nalézt způsob, jak přimět orgány MPSV přijmout odpovědnost za účelově sepsané posudky ministerskou komisí  nezakládající se z větší části na pravdě, za manipulaci s lékařskými zprávami při sestavování těchto posudků za účelem předurčit mi psychiatrickou diagnózu a nutit mě k psychiatrické hospitalizaci, a především jak se dobrat odstranění spekulací o mé psychické nezpůsobilosti z posudků, a jak se dobrat zohlednění objektivních lékařský zpráv na místo psychiatrických spekulací při posuzování míry poklesu pracovní schopnosti (obávám se zneužití těchto nepravdivých materiálů do budoucna)

–          dosáhnout vysvětlení chování samosoudkyně, která mi podáním nesprávných informací zabránila postupovat dál v soudním procesu, protože jsem na základě těchto nesprávných informací nabyla dojmu o nutnosti žalobu stáhnout. Byla mi podána zavádějícím způsobem informace o nutnosti vypracování dalšího posudku, který v případě prohry budu muset uhradit a částka může činit 50.000 Kč. Cítím se poškozena v právu na poskytnutí stejné možnosti k uplatnění práv všech účastníků procesu a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném  pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Při konzultaci  této záležitosti s dalším  právníkem jsem byla upozorněna, že stažení žaloby na mou osobu navíc vrhá špatné světlo a další pokus o získání ID touto cestou bude ještě značně stíženější.

–          a dále žádám o informaci, jak dál postupovat v této věci, zda je možno obnovit proces, nebo? vyšly najevo  nové skutečnosti.

(…)

Shrnutí:

Procházet znovu správním postupem žádosti, odvolání, žaloby je jen mrhání dalších finančních prostředků a zbytky zdraví, protože evidentně jde o střet zájmů a každá logická úvaha končí u skutečnosti, že se nelze touto cestou nijak dobrat objektivního posudku a tedy i spravedlivého rozsudku, jak je zřetelné z celého mého případu. Můj odborný lékař nadále ze dne 15.7.2004 ve zprávě k posudkové lékařské komisi uvádí dg. CFS, fibromyalgie, neuralgie trigeminu, opět mi byla dne 6.10. 2004 přiznána pouze částečná invalidita, přes skutečnost, že jsem již téměř 4 roky závislá na cizí pomoci, pobírám pouze ČID (Ing. P.P. mě převáží na sklopeném sedadle se Schancovým límcem, nejsem schopna delší chůze, plně dosednout, samoobsluhy-uvařit si….Péče o mou osobu vyžaduje jeho čas a k tomu ještě sepisování všech stížností, odvolání atd., kterých nejsem samostatně schopna.)

Závěr:

Celé dění po onemocnění ze strany státních institucí lze považovat za diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. Toto jednání lze chápat jako likvidační politiku pro ty nemocné, kteří jsou pro své postižení závislí na přiznání dávek plné invalidity, popř. uznání bezmocnosti. Pokud mají občané povinnost platit sociální pojištění, tak by stát měl mít povinnost v případě nemoci zajistit občana. Pokud se povinnost stává  jednostrannou a není zaručen ani postup, jak svá práva řádně nabýt,  je porušen základní princip demokratického státu.

Posudek zpracovaný posudkovou komisí MPSV lze chápat jako pomstu za to, že jsem si dovolila podat žalobu proti rozhodnutí přiznat mi pouze částečnou invaliditu a zřejmě je vše ještě znásobeno typem onemocnění. Jde o snahu z mé osoby udělat psychiatricky narušenou.

Principy právního státu a dobré správy by měly být založeny na respektování naší Ústavy a měla by být zaručena ochrana před byrokratickým, nespravedlivým, liknavým, arogantním nebo nezdvořilým jednáním. V demokratickém státu by měl mít každý občan právo na dobré právo, právní jistotu a na odpovědné chování státu a jeho úředníků. Systémové nastavení jednotlivých institucí veřejné správy neumožňuje občanovi dosáhnout práva, která  jsou mu zaručena Ústavou ČR a dalšími ratifikovanými mezinárodními smlouvami.

Například z Ústavy ČR:

 čl.1-(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
čl.2-4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
čl.3-Součástí ústavního pořádku české republiky je Listina základních práv a svobod.
čl. 4- Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
čl. 9- (3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
čl. 10- Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
čl. 81- Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
čl. 82- (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
čl. 96 -(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

Listina základních práv a svobod

čl.2- (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených  zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
čl.10-(1)Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
čl.30-(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
čl.3- Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
čl.36- (1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanové-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být  vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod  podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

Toto je výčet práv, na kterých se cítím poškozena.

(…)

Sdílejte článek pro osvětu:
Označeno s: , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*