Kdy řešit únavu – můžu mít CFS?
Vydáno: 5. 5. 2017
Autor: Redakce ME/CFS.cz
ÚNAVA
Co dělat, když jste za poslední měsíce stále jen unavení a přemýšlíte, zda nemůže jít o únavový syndrom? A jestli má cenu jít s únavou k lékaři, když je dnes unavený skoro každý?
Máte pravdu, že únava je zkušenost, kterou má většina z nás. Proto je důležité se zaměřit na její vlastnosti, pokud se chcete správně rozhodnout, co dělat. Určitě je normální, pokud je člověk unavený po nezvyklém fyzickém nebo duševním výkonu, prodělává/nedávno prodělal stresující události, je nadměrně zatížený, trpí nedostatkem odpočinku a spánku atd. Ale hodně lidí zažije i únavu bez zjevné příčiny a k lékaři s tím ani nejde, protože jak to přišlo, tak to i časem odezní. Přesto se dočteme, že únava je jednou z nejčastějších stížností v lékařské ordinaci.
Kdy tedy pro jistotu zajít k lékaři?
Pokud vaše únava trvá dlouho a je jiná – intenzivnější, než jste doposud zažil/a, má charakter velké slabosti, nemáte energii na běžně dříve vykonávané činnosti, omezuje vás zásadně v běžném fungování, vyskytují se při ní i další znepokojivé příznaky (jako např. různé nové bolesti, zvýšená teplota, velká slabost, zadýcháváte se, máte potíže se soustředěním a pamětí nebo jiné). Když taková omezující únava neodchází ani po zavedení režimových opatření a důkladném vyspání a odpočinku, pak je návštěva u praktického lékaře zcela na místě. Únavou se hlásí celá řada chorob – např. anemie, porucha štítné žlázy, autoimunitní nemoci, onemocnění srdce, ledvin, nádorové onemocnění, deprese aj. Lékař vás odborně vyšetří a postupně se potvrdí nebo vyloučí různé možnosti. Jednou z nich může být i chronický únavový syndrom. Tato diagnóza však přichází v úvahu až jako jedna z posledních, protože podmínkou při jejím stanovení je přítomnost únavy, která způsobuje podstatné omezení nebo zhoršení schopnosti účastnit se pracovních, studijních, společenských nebo osobních aktivit ve stejném rozsahu jako před onemocněním a přetrvává déle než šest měsíců. Musí být přítomné i další příznaky a je potřeba vyloučit, že příčinou není některá z běžnějších nemocí, které taktéž provází velká únava.
Upozornění: Informace poskytované v tomto článku v žádném případě nenahrazují odbornou právní, zdravotní ani sociální pomoc! Slouží výhradně jako zdroj informací v oblasti ME/CFS a lidská podpora v nelehké životní situaci. Použití informací je na vlastní zodpovědnost. Pro osobní potřebu lze obsah použít bez omezení (§ 30 autorského zákona), jiné použití pouze s písemným souhlasem redakce ME/CFS.cz. Od písemného souhlasu redakce je osvobozeno nekomerční použití textů za účelem osvěty. Podmínkou je uvedení zdroje Klub pacientů s ME/CFS a příslušný odkaz!
Dobrý den,
již nedávno jsem Vás kontaktoval s tím, jestli nemůžu mít CFS/ME. Situace se u mě o něco zhoršila, již nechodím do práce a jsem pouze doma. Prakticky většinu času trávím v posteli. Je to už asi 14 měsíců od té doby, co potíže nastaly a já pořád nemám oficiální diagnózu. Jediné, co mám, je zpráva od mého imunologa, kde stojí „chronická EB-viróza“. Ačkoli bych rád měl stanovenou diagnózu, momentálně se opravdu necítím na to, že bych měl jít k nějakému doktorovi. Co myslíte? Mám to risknout a kontaktovat nějakého specialistu nebo počkat, až mi bude lépe, což je samozřejmě nejisté?
Děkuji za odpověď a přeji hezký den
Jiří Chládek
Dobrý den, Jiří,
ano, jsme v kontaktu prostřednictvím e-mailu od března 2019 a naposledy jsme si psali na konci února 2020. Mrzí nás, že se situace zhoršila a musel jste zůstat doma převážně na lůžku. To je nám moc líto.
K otázce, zda počkat, nebo se snažit kontaktovat specialistu. Myslíme si, že při zhoršení stavu (navíc do té míry, že jste převážně na lůžku) je určitě vhodné snažit se kontaktovat lékaře. Mohla by v tom pomoci Vaše rodina a okruh blízkých. Většinou někdo z nich má sám dobrého lékaře, nebo zná někoho, kdo chodí k dobrému lékaři. Řídit se doporučením lidí, kteří mají osobní zkušenost, je asi nejlepší. Hledání nového lékaře ale nějaký čas zabere, takže zvažte zavolat ke stávajícímu lékaři a zkusit se poradit.
Jinak chronická EB-viróza určitě je diagnóza, ale možnosti léčby jsou omezené. Jak už jsme psali, nejsme lékaři, takže nemůžeme radit ohledně diagnostiky a léčby, ale většinou se u chronické EBV spoléhá na vitamíny, jaterní dietu, klidový režim, životasprávu a – čas. K léčbě se používá Isoprinosine a je nutné ho brát přesně podle pokynů lékaře. Protože jsme zvyklí posuzovat účinnost léků tím, že cítíme okamžité zlepšení, tak se často stává, že lékům, u kterých se efekt může projevit s časovým odstupem, tolik nevěříme. Tím někdo může podcenit jejich správné užívání. Přitom při včasném a správném použití mohou rozhodnout o dalším vývoji. Proto, i když pochybujeme, je potřeba léky brát tak, jak řekl lékař. (Toto je myšleno obecně, ne konkrétně k Vám, jen využíváme příležitost na to upozornit, protože se s tím setkáváme poměrně často.)
Stanovení diagnózy ME/CFS (u nás nejčastěji “chronický únavový syndrom” (CFS)) je spojeno se splněním diagnostických kritérií. Odkaz a informace jsme Vám posílali e-mailem. Když se vrátíme k EBV, tak zhruba u 10 – 20 % lidí se po prodělání mononukleózy ještě po 6 měsících a déle vyskytují zdravotní potíže. PVFS tedy není nic vzácného. Rozlišit, kdy se dá ještě hovořit o postinfekčním únavovém syndromu (zkratka PVFS) a kdy už se PVFS bohužel překlopil do ME/CFS, je těžké v tomto období určit. Podle dostupné literatury se z PVFS zhruba 78 % lidí do 2 – 3 let uzdraví. To je dobrá zpráva, ačkoliv ty dlouhé měsíce trvání potíží jsou pro každého hrozné. Ale hlavní je, že se dá uzdravit. Vzhledem k tomu, že klasifikace Světové zdravotnické organizace od sebe nerozlišuje ME, CFS a PVFS (přiřazuje jim stejný diagnostický kód G93.3), tak po šesti měsících od propuknutí potíží a při splnění výše zmíněných diagnostických kritérií byste, za normálních okolností (pokud by byl v ČR sjednocen odborný postup), měl mít stanovenou tuto diagnózu (G93.3). Z našeho hlediska, založeném na názoru některých zahraničních lékařů s celoživotní zkušeností v oblasti péče o nemocné ME/CFS, se do cca 5 let trvání nemoci jedná spíše o PVFS, pokud je na začátku, tak jako u Vás, zdokumentována infekce. PVFS lze chápat i jako předstupeň ME/CFS. Naděje na uzdravení je z PVFS vysoká. Většina lidí se uzdraví. Jen malá část z nich skončí s ME. Cca od pěti let výše (tuto hranici nelze chápat striktně) jde již spíše o ME než PVFS, pokud průběžný diagnostický proces nepotvrdí jiné známé onemocnění. Po 5 letech trvání nemoci také bohužel klesá i šance na úplné zotavení s tou poznámkou, že naděje umírá poslední a stanovená diagnóza (G93.3) nemusí být správná – vzhledem k tomu, že zatím chybí její potvrzení objektivním diagnostickým testem. Odborný názor se v této oblasti i nadále formuje v souladu s výzkumným poznáním. Každopádně, a na tom se shodují všichni, by měli být pacienti s diagnózou G93.3 v pravidelných intervalech pečlivě sledováni. Jaká je v tomto ohledu skutečná situace, bohužel, většina z nás zná. K diagnostice se dostáváme i s několikaletým zpožděním, a to i přesto, že je možné stanovit tuto diagnózu po 6 měsících …
Myslíme na Vás a přejeme štěstí. Váš stav se může s poměrně vysokou pravděpodobností začít zlepšovat. Budeme rádi, když dáte vědět, jak se situace u Vás vyvíjí. Držte se.
Nina
za klub ME/CFS
PS: Pokud je něco napsané nejasně, neváhejte mě upozornit.