Fibromyalgie: Nové pohledy na nepochopené „lehké“onemocnění

ImmuneSupport.com
10-01-2005

(První část)
Zdravotničtí specialisté doporučují trpícím spánek a správnou výživu.

Holly VanScoy, sobota, 1. leden (HealthDay News) – Fibromyalgie bývala mnohými praktickými lékaři odmítána jako „zdánlivá“ nemoc. Ale tento pohled se rychle mění. Nejen, že je fibromyalgie přijímána jako diagnostikovatelné onemocnění, ale s novými informacemi je také tento syndrom chápán jako složitější problém.

Ještě před rokem si mnozí lékaři spojovali některé symptomy fibromyalgie s emočními problémy, ale to už neplatí. Jednoduše řečeno, fibromyalgie je chronický syndrom charakterizovaný rozšířenou bolestí svalů a únavou.

Z dosud neznámých důvodů mají lidé s fibromyalgií ve svých tzv. „citlivých bodech“ snížený práh bolesti. Těmito body jsou obvykle přední strana kolen, lokty, kyčelní klouby, krk a páteř. Někteří lidé také zakoušejí poruchy spánku, ranní ztuhlost, syndrom dráždivého střeva, úzkost a další symptomy.

Podle Amerického revmatologického ústavu ovlivňuje fibromyalgie 3 až 6 milionů Američanů, z toho je 80 až 90 procent žen. Tento stav je nejčastěji diagnostikován u žen středního věku, ale nejméně jeden jeho symptom se projevuje už v dřívějším věkovém období.

Ale je psychologická vazba dost silná pro odlišení fibromyalgie od ostatních podobných nemocí a stavů? Zřejmě ne. „Pacienti s fibromyalgií jsou tak rozdílnou skupinou pacientů, že nemohou být všichni stejní,“ říká Dr. Thorsten Giesecke, vědecký pracovník University of Michigan.

Giesecke se svými kolegy prověřil 97 pacientů s fibromyalgií, z toho 85 žen a 12 mužů. Pacienti podstoupili dvoudenní sérii testů, při nichž vypovídali o tom, jakými přístupy se vypořádávají se svou nemocí a o svých charakteristických rysech, především o svém emocionálním stavu. Také byla testována jejich citlivost na tlak a bolest.

„Obecně se mínilo, že pacienti s fibromyalgií, kteří mají vyšší distres (tzn. ti, na které působí více stresorů najednou) jsou citlivější na bolest, “ říká Giesecke. Jinými slovy se věřilo, že lidé s fibromyalgií, kteří jsou náchylní k emočním problémům jako jsou deprese a úzkosti, budou s větší pravděpodobností zažívat větší fyzickou bolest.

Ale tato studie to nepotvrdila. Ve skutečnosti bylo zjištěno, že pacienti, u kterých byly nalezeny nejvyšší hodnoty bolesti, měli nejmenší úzkost.

Termín fibromyalgie je sestaven z latinského slova pro vláknitou tkáň (fibro) a z řeckých slov pro sval (myo) a bolest (algia). Citlivé body jsou zvláštní místa na těle – 18 bodů na krku, zádech, kyčlích, horních a dolních končetinách – ve kterých lidé s fibromyalgií pociťují bolest již na relativně lehký tlak.

Americký vládní Národní ústav pro artritidu (záněty kloubů), svalově-kosterní a kožní nemoci tvrdí, že pacienti s fibromyalgií často trpí kombinací mnoha dalších chronických a frustrujících syndromů, včetně těchto:

–     poruchy spánku

–     ranní ztuhlost

–     bolesti hlavy

–     syndrom dráždivého střeva

–     bolestivé menstruační periody

–     pocit necitlivosti nebo mravenčení v končetinách

–     syndrom neklidu v nohou

–     citlivost na teplotu

–     problémy s poznáváním a s pamětí, někdy zmiňované jako „fibro-mlha.“

Poslední výzkumy naznačují, že fibromyalgie je výsledkem vnitřních biochemických nerovnováh, které zapříčiňují fyzické symptomy jako je bolest, slabost a mentální poruchy.

(Druhá část)

Protože fibromyalgie je spíš syndrom (sada znaků a symptomů) než nemoc, nemůže být diagnostikována neměnným výčtem specifických symptomů nebo opakovatelných laboratorních nálezů. Praktické zkušenosti se zdají naznačovat, že stres může hrát roli i u nálezů s relativně malým psychologickým vlivem. Chiropraktik Roger H. Murphree z Birminghamu ve státě Alabama, který se specializuje na léčbu fibromyalgie a chronického únavového syndromu, říká, že pozoruje souvislost mezi stresem a intenzitou fibromyalgie.

„Většina z nás žije ve světě stresu.“ říká Murphree. „Nedopřáváme si dost spánku, konzumujeme jídla z rychlého občerstvení, kofein, alkohol a léky. Takový životní styl není vhodný pro nikoho. Ale někteří z nás za něj navíc platí krutou daň.“ Dr. Jacob Teitelbaum z Annapolisu, jehož praxe přivedla k výzkumu fibromyalgie a s ní úzce spojeného chronického únavového syndromu, došel k závěru, že tělní endokrinní systém by mohl být klíčem k léčbě. říká, že jde o to, jak je distribuována tělní energie.

„Fibromyalgie je jako vypnutá pojistka v těle,“ vysvětluje. Hypotalamus slouží jako vnitřní pojistková skříň. Pokud se náročnost životních požadavků stupňuje, stres se zvyšuje a hypotalamus se „vypíná.“ Protože okruh je přetížen a pojistky jsou vypnuté, tělo prostě nedokáže vytvořit dostatek energie.

„To zapříčiní, že svaly přestávají ve zkrácených místech fungovat, což vyústí v bolest po celém těle a obecný pocit únavy nebo vyčerpanosti,“ říká Teitelbaum.

Zkušenosti H. Murphreeho se stovkami pacientů potvrzují Teitelbaumovu analogii. Většina pacientů je buď typu A – perfekcionisté, nebo typu B – starostliví.

Pacienti s fibromyalgií typu A tvrdě a bez odpočinku pracují, a to až do úplného „vyhoření.“

Pacienti typu B se stále rozdávají svému okolí, starají se o své manžele, děti, rodinu a přátele – až dokud nepadnou. Každý člověk, v jehož životním stylu je jen málo volného času, je v nebezpečí.

Teitelbaum doporučuje čtyřbodový program pro nápravu „pokažených pojistek“ a obnovení tělního „proudu:“

-Obnova spánku, minimálně šest až osm hodin denně, podle potřeby za použití vhodné medikace.

-Obnova normální hormonální rovnováhy, včetně thyroidu (štítné žlázy), adrenalu (nadledvinek) a reprodukčních hormonů.

-Vhodná léčba infekcí, které se mohou vyskytovat jako důsledek oslabené imunity těla.

-Doplňky výživy, obzvláště B komplex vitamíny, hořčík, zinek a kyselina jablečná.

Teitelbaum používá pro shrnutí svého léčebného režimu akronym SHIN (S – spánek, H – hormony, I – léčba infekcí, N – výživa (angl nutrition)). „Důležité je, aby všechny čtyři komponenty byly pro maximální terapeutický efekt řešeny ve vzájemném souladu,“ vysvětluje Teitelbaum.

Více informací o fibromyalgii poskytuje The National Institute of Arthritis and Musculoskeletal and Skin Diseases (www.niams.nih.gov ).

Copyright © 2005 ScoutNews LLC. All rights reserved.

http://cfidsreport.com/Articles/advocacyruts/integrationadvocacy.htm

Překlad: PaD

Poznámky (ME/CFS.cz):

Závěry Dr. Jacoba Teitelbauma z Annapolisu ve druhé části jsou v souladu s novějšími studiemi, které zkoumají podíl osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny na rozvoji potíží, ovšem dle řady z nich narušení funkce hypotalamu nemusí být zapříčiněno výhradně stresem, na který se dr.Teitelbaum zaměřuje ve smyslu náročnosti dnešní doby kladené na jednotlivce. Jiní výzkumníci spatřují narušení endokrinních funkcí např.v infekčním zatížení organismu vlivem dysregulace imunitního systému způsobené přímo chorobou samou. Dr. Teitelbaum však infekci pokládá za důsledek oslabené imunity těla díky stresu z dnešního způsobu života. Pro tyto nejasnosti je žádoucí upřesnit pojem „stres“, který je v druhé části článku v souvislosti s pracemi dr.Teitelbauma a Murphee používán jednostranně.

Medicínsky se pod pojmem „stres“ rozumí stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoli výrazně působící zátěž, ať už psychickou, nebo fyzickou (patří sem též zátěž infekcí, či úrazem atd.) Vznikl obecný návyk označovat jako stres zejména psychosociální a zdravotní zátěž z rychlého tempa života a nezdravého životního stylu současnosti. Část výzkumníků FM i CFS se s oblibou zaměřuje pouze na tento jediný typ stresoru. Má to za následek jednostranné chápání a psychologizaci obou nemocí.

Také chiropraktik Roger H. Murphree z Birminghamu ve státě Alabama používá termín „stres“ (jak je v čl.prezentováno) jako synonymum k nezdravému životnímu stylu. Zde si nemůžeme odpustit podotknout, že pokud bude sledován vliv stresorů na jakékoli onemocnění, zcela určitě dojde studie ke stejnému výsledku, tedy že stres sehrává negativní roli a má vliv na intenzitu potíží. Je patrné, že někteří pracovníci věnující se problematice FM (a platí to i pro CFS) jen obtížně přinášejí nové pohledy na nemoc a jejich závěry nepřináší celkově nic nového. Změna životního stylu, stravování, způsobu myšlení je jistě žádoucí u každého onemocnění. Na vývoj a prognózu nemocí má pozitivní vliv, ale sama o sobě funguje jako prevence nebo doplněk léčby. Studie prokázaly, že režimová opatření, psychologické zásahy apod.nedokáží nemocné obtíží definitivně zbavit.

Doporučení ohledně životního stylu jsou přínosná, ale k nemocným by měla existovat ze strany lékařů upřímnost ohledně efektu těchto opatření zejména u rozvinutých forem nemoci, protože v opačném případě dochází ke zbavování se zodpovědnosti za jejich léčbu a přenášení zodpovědnosti výhradně na pacienty. Nemluvě o stigmatizaci postižených ve smyslu jejich neschopnosti zvládnout život z důvodu jakési vlastní psychické neodolnosti.