Jízda na tři válce
Představte si, že žijete ve světě, kde je možné se dopravovat pouze autem. Nelze chodit pěšky, ani nejsou žádné jiné dopravní prostředky. A každý člověk vlastní doživotně jen jediný automobil, který nemůže řídit nikdo jiný, jen majitel vozidla. Porouchané vozy se sice dají opravovat, ale nedají se u nich vyměňovat náhradní díly.
Vy máte kvalitní vůz, s nímž jste absolutně spokojení. Je rychlý, spolehlivý a má nízkou spotřebu. Jednoho dne ráno vyjedete z garáže a zcela nečekaně zjistíte, že vaše auto vůbec nejede tak jako obvykle. Začnete jeho jízdu více sledovat – dříve jste tomu moc pozornosti nevěnovali. Nějak se vám to celé nezdá. Cestou po městě to ještě jakž takž jde, ale jakmile se dostanete za město, překvapeně zjišťujete, že vám auto nejede rychleji než čtyřicítkou. Vydáte se do nejbližšího servisu. Mechanici vaše auto zvenku obhlédnou a sdělí vám, že je v pořádku. S úlevou, i když s určitými pochybnostmi, odjedete. Vůz však nadále jede špatně. „No co, třeba se to zlepší“, řeknete si a počkáte pár dní.
Po pár dnech se nic nemění, vaše auto pořád jezdí špatně, i když nechápete proč. Znovu tedy zajedete do servisu, tentokrát si od vás nechají předvést, jestli auto startuje (nezapomeňte, že v tomto světě ho můžete řídit jen vy). A ono před mechanikem bez problémů nastartuje. Tak se opět dozvíte, že je vlastně v pořádku. Ale vy už zcela jistě víte, že v pořádku není. Zkusíte proto jiný servis. Nepochodíte bohužel ani tam.
Začnete věc řešit se svými známými – i oni si všimnou, že najednou jezdíte nějak pomalu. Zahrnou vás nepřeberným množstvím zaručených rad, co děláte špatně a co máte dělat jinak. Nejdřív vám někdo poradí podívat se, jestli nemáte podhuštěné pneumatiky. Vy to zkontrolujete – jsou v pořádku. Jiný vás poučí, že to „chce namazat“. Ale vy víte, že tím to také není. Vaše auto – a tím se neliší od aut vašich známých – má přece ložiska, která se nemažou. A ani dřív jste je nemazali. Dostane se vám také rady, že máte brát benzin jen u značkových benzínek, že nemáte čerpat u těch podezřele levných. Ale vy tankujete jen u těch nejlepších, dokonce jste vyzkoušeli i 100-oktanový benzin, ale pořád je to s výkonem auta v zásadě stejné. Čert vás může vzít, když se vás někdo začne ptát, jestli řadíte nejdřív jedničku, pak dvojku, trojku…, že nesmíte řadit rovnou trojku! Jako byste snad za volantem seděli poprvé! Moc vám nepomůže ani to, když vám lidi začnou na oplátku vyprávět, že mají se svým autem také potíže, že minule jim dokonce nešel blinkr!
A vy pořád jezdíte maximálně čtyřicítkou. Auto občas úplně „klekne“ a nedoveze vás, kam potřebujete. Když jste nepochodili v místních servisech, začnete objíždět další autoopravny v blízkém a pak i vzdálenějším okolí. Strávíte tím množství času a stojí vás to plno peněz. Tu vám seřídí otáčky, jinde zase naštelují lanko od plynu. Tváří se sice vážněji než vaši známí, ale v zásadě vám říkají, že je auto v pořádku. Poradí vám, ať se tolik nedíváte na tachometr. Protože už nevíte kudy kam, jejich radu poslechnete a možná si dokonce před tachometr dáte kousek kartonu, abyste na něj neviděli a nemuseli jste tu malou ručičku na budíku sledovat. Ona se sice jízda nezlepší, ale nějakou dobu si to alespoň namlouváte.
Vaši známí se ještě stále podivují, jak můžete jezdit tak pomalu, ale už to moc neřeší. Předjedou vás stovkou a nechají vás daleko za sebou. Když se dokodrcáte tam, kde na vás už dávno čekají, dívají se na vás skrz prsty, jako že jste nějací divní. Váš nespolehlivý vůz vás také několikrát nedopraví včas do práce, ačkoli jste začali vstávat o hodinu dřív a necháváte před jízdou motor důkladně zahřát. Firma se s vámi kvůli nespolehlivosti rozloučí.
Někdy se zdá, že to je kapku lepší. Třeba s kopce vám to jede rychleji. Padesát, možná i šedesát, ale pak přijde zase stoupání, které vás vrátí do reality. Někdy ani nenastartujete – třeba v zimě, nebo brzo po ránu. Jste „vděční“ za takové rady, jako že „v zimě holt auta hůř startují.“ Někdy necháte auto v garáži odpočinout déle, nikam nejezdíte. Pak jste omezeni jen na prostor svého domova (nezapomeňte, že žijete ve světě, kde se jezdí jen auty). Poté opět s nadějí sedáte do svého vozu, abyste zjistili, že se situace ani trochu nezlepšila. Nadále objíždíte opravny, možná dokonce systematicky. Máte pocit, že už není na koho se obrátit o pomoc. Ale nevzdáváte to. Postupně se přece jen začnete aspoň něco dozvídat. Začne se rýsovat podezření na to, že vám vynechává jeden válec. Někde vám řeknou, že dokonce nefunguje vůbec. Když se ptáte, co s tím, automechanici se tváří vážně, ale z nějakého záhadného důvodu vám nedokážou poradit. Začnete se tedy o problematiku sami intenzivně zajímat. Jezdíte, co vám dýchavičnost vašeho auta dovolí, ještě do vzdálenějších a lepších servisů. Spotřebuje vám to skoro všechen váš čas – přece jen, čtyřicítka není žádná velká rychlost. A také peníze – opravy něco stojí a také spotřeba se zvýšila. Dozvíte se, že válec je nefunkční, protože z něj uniká palivo, ale nikdo se jaksi nemá k tomu, aby ho opravil. Tonete v nejistotě, protože nejen, že vám ho ještě nikdo neopravil, ale nikdo vám ani jednoznačně neřekne, zda opravit vůbec lze či nikoliv.
Mezitím se zhoršuje váš motoristicko-sociální život. Zatímco si ostatní jezdí v autech na výlety, na dovolenou, nebo dokonce na rallye, vy si to nemůžete dovolit. A ani se vám moc nechce, když vám „to nejede.“ Vaši bližší známí se s vámi o vašem problému alespoň baví, ale když je začnete zatěžovat přílišnými detaily – kolik vám to jede do kopce, kolik s kopce, kolik na jakou rychlost, tak je to přestane bavit a řeknou, že „to moc řešíte.“ Na to usednou do svého auta, které si krásně přede, a do kopce, který od vás vede, si to osmdesátkou odfrčí.
Když otravujete“ v jednom servisu už příliš dlouho, stanete se jim podezřelými. Začnou pochybovat o vašich schopnostech řidiče. Místo do přezkoumávání auta se s vervou pustí do přezkoumávání vás. Zkouší, zda si ještě pamatujete vyhlášku, jestli máte v pořádku reakce, vidíte vůbec dobře? Neusedáte za volant příliš nevyspalí? A vy na tu hru přistoupíte, protože přece jen nějaké mezery ve vyhlášce máte. Také kvůli neustálým problémům s autem a jejich řešením si zrovna moc spánku neužíváte, na obou očích vám naměří půl dioptrie a dokonce se zjistí, že jsou lidé, kteří mají reakce o něco rychlejší než vy! Takže se věnujete odstranění těchto problémů. Například relaxujete, abyste zapomněli, že jezdíte 40 a abyste se aspoň trochu vyspali. Seženete si brýle na dálku a doučíte se některým pozapomenutým věcem z vyhlášky. V autoopravně jsou rádi, že se vás na čas zbavili, možná si i namlouvají, že našli skutečnou příčinu problémů. Možná i vy na čas zapomenete na to, že se říkalo cosi o válci, a začnete pochybovat a hledat problém ve svých řidičských schopnostech.
Ale po nějaké době stejně přijdete na to, že tohle všechno nikam nevede, že se tím automobil nespraví. Možná se v něm začnete dokonce „hrabat“ sami, i když tomu příliš nerozumíte. Možná zjistíte, že je opravdu problém v tom čtvrtém válci, že opravdu nefunguje, ale opravit ho neumíte. To by mohl jen některý zkušený automechanik, ale žádný z nich se vaším autem už ani zabývat nechce.
Jak tento příběh skončí? Spokojíte se se čtyřicítkou? Pak třeba s dvacítkou? Sjedete v zoufalství s autem se skály? Budete nadále objíždět autoservisy v naději, že v některém již dokázali najít způsob, jak závadu odstranit?
Toto je příběh s otevřeným koncem…
Autor: Martin Ch.
Upozornění: Tento článek se věnuje citlivému tématu. Pokud trpíte pocity bezmoci, požádejte o pomoc.
Napsat komentář