Informace o Kanadských konsensuálních kritériích 2003

Minulá léta přinesla rostoucí uznání potřeby klinických kritérií pro myalgickou encefalomyelitidu (ME), nazývanou také chronický únavový syndrom (CFS).

Expertní podvýbor Zdraví Kanady (Health Canada – obdoba českého ministerstva zdravotnictví) vytvořil zadání a vybral Svazek lékařských odborníků pro dohodu, reprezentující lékaře, učitele a výzkumníky. Konsensuální workshop se konal od 30. března do 1. dubna 2001 s cílem završit proces připomínkování a přijmout dohodu v oblastech pracovní klinické případové definice, diagnostických a léčebných postupů. Jde o systematickou pracovní klinickou případovou definici, která podporuje diagnostikování založené na charakteristických modelech shluků symptomů, které odrážejí specifické oblasti patogeneze. Pro usnadnění komplexního a integrovaného přístupu k této nemoci jsou v Kanadských směrnicích publikovány diagnostické a léčebné postupy a krátký přehled výzkumu. Myalgická encefalomyelitida (ME) a chronický únavový syndrom (CFS) se v tomto materiálu používají ve stejném významu a tato nemoc je označována jako ME/CFS.

Kanadský svazek odborníků pro dohodu (Canadian Expert Consensus Panel) vydal lékařský milník, první klinickou případovou definici onemocnění známého jako myalgická encefalomyelitida/chronický únavový syndrom (ME/CFS), která není určena převážně pro vědecký výzkum, nýbrž pro praxi.

Tato definice je bezpochyby obrovským zlepšením oproti Fukudovým kritériím z r. 1994 využitým CDC, která vedla k nedorozumění jak ve výzkumu, tak způsobech léčby tím, že „únavu“ označují za povinný symptom a bagatelizují nebo označují za nepovinné charakteristické znaky nemoci jako je slabost po námaze a další základní symptomy  ME/CFS. V ostrém protikladu k Fukudovým kritériím tato nová klinická případová definice povinně určuje, že pro stanovení diagnózy ME/CFS musí být pacient symptomaticky nemocný po námaze a také musí mít neurologické, neurokognitivní, neuroendokrinní, vegetativní a imunitní poruchy. Zkrátka, pro splnění kritérií musí být u pacienta přítomny jiné symptomy než únava. Tato případová definice, zahrnující některé nové výzkumné výsledky vegetativních poruch, srdečních a imunitních problémů, byla publikována v Journal of Chronic Fatigue Syndrome, Vol. 11 (1) 2003.

Toto shrnutí (předchozí odstavec) je volně převzato ze strany 275 knihy doktora Kenny van DeMeirleira Biologický přístup k CFS [Chronic Fatigue Syndrome: A Biological Approach] vydané v únoru 2002 na CRC Press. Několik úprav a doporučení bylo přidáno Americkou společností myalgické encefalomyelitidy (Myalgic Encephalomyelitis Society of America (MESA)). Jak jsme poznamenali, MESA považuje tuto případovou definici za dosud nejlepší, i když ne dokonalou. Začlenění více srdečních a neurologických symptomů (např. bolesti na prsou, bolest v levé části hrudníku, tachykardie (zrychlení srdeční činnosti), neuropatická bolest) a zdůraznění svalové slabosti a mdlob místo „únavy“ by přesněji vyjadřovalo symptomatologii a významně zlepšilo kritéria (viz Definiční rámec myalgické encefalomyelitidy uvedený na stránkách MESA ). Klinická případová definice kanadského svazku odborníků pro dohodu nicméně přesněji vyjadřuje realitu a projevy nemoci než jiné současné případové definice.

Zdroje:

Překlad pro ME/CFS.cz: PaD

Vydáno dne 12. 04. 2006

Označeno v 1. DIAGNOSTIKA, PRO LÉKAŘE Označeno s: