Rozlišujte mezi pojmy „chronický únavový syndrom“, „únavový syndrom“ a „chronická únava“

Rozlišení pojmů chronický únavový syndrom x únavový syndromx chronická únava nerespektují ani někteří odborníci. Vzniká tak řada omylů a nepřesností, které poškozují nemocné s ME/CFS. Proto zde uvádíme jednoduchý přehled jejich zatřídění v Mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace (ICD, WHO):

  1. Chronický únavový syndrom – ekvivalentními jsou podle ICD-10 i ICD-11 benigní myalgická encefalomyelitida a postvirový únavový syndrom. ICD-10 přiřazuje všem třem kód G93.3; ICD-11 všem přiřazuje kód 8E49.
  2. Únavový syndrom – dle ICD-10 se vyskytuje společně s neurastenií pod zatříděním F48.0. ICD-11 tyto termíny opouští.
  3. Chronická únava – dle ICD-10 je zařazena mezi symptomy pod kódem R53. (V ICD-11 nezjišťováno.)

Chronický únavový syndrom není totéž co chronická únava, nebo únavový syndrom, ačkoliv se tyto pojmy chybně používají zaměnitelně. Ve skutečnosti je chronická únava jen příznak celé řady různých problémů a nemocí (např. rakoviny, roztroušené sklerózy a také mj. chronického únavového syndromu). Naproti tomu chronický únavový syndrom je vážné neuro-imunitní onemocnění, které se projevuje řadou příznaků. Chronická únava, která má u CFS specifické vlastnosti, je jen jedním z nich. Odhaduje se, že jím u nás trpí mezi 20 000 – 80 000 lidí. Chronická únava, která může mít nepřeberné množství různých příčin, trápí mnohem více lidí. Neurastenii (únavovému syndromu) je věnován samostatný článek zde: http://me-cfs.eu/neurastenie-neni-chronicky-unavovy-syndrom/

Poznámka 1: Od 90. let 20. stol. se nemoc myalgická encefalomyelitida (ME) nazývá též syndrom chronické únavy ( v orig. chronic fatigue syndrome [CFS]). V ČR se však více vžil název chronický únavový syndrom, který se používá i v tomto článku. Klub pacientů preferuje původní pojmenování myalgická encefalomyelitida. V moderních publikacích se nejčastěji setkáme s označením zkratkou ME/CFS, což na těchto webových stránkách respektujeme.
Poznámka 2: V České republice se aktuálně používá ICD-10. O implementaci ICD-11 čtěte zde.

Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10) 

Originální International Classification of Diseases [ICD-10]) Světové zdravotnické organizace, jejíž je česká MKN-10 přesným překladem, tyto tři pojmy odlišuje!

Andre l’Hours z ústředí WHO vydal dne 23. ledna 2004 písemné stanovisko: „Potvrzujeme, že podle taxonomických principů, kterými se řídí Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí a příbuzných zdravotních problémů Světové zdravotnické organizace (ICD-10), není dovoleno zatřídit stejný stav do více než jedné rubriky, neboť to by porušilo zásadu vzájemné výlučnosti (exkluzivity) jednotlivých kategorií a subkategorií.“

Z vyjádření jasně plyne, že tyto pojmy nelze slučovat. Nemoc ME/CFS nemůže být tříděna ve více než jedné kategorii. To znamená, že chronický únavový syndrom není totožný s únavovým syndromem nebo chronickou únavou.

Zařazení těchto tří termínů v ICD-10 :

  • Únavový syndrom figuruje v ICD-10 v kapitole V – Nemoci duševní a poruchy chování.

F40-F48  Poruchy neurotické, spojené se stresem a somatoformní

F 48.0

Neurastenie
Únavový syndrom
Vylučuje nemoci:

astenie NOS [NOS= not other specified, tj. blíže neurčeno]( R53)
vyhasnutí (vyhoření) ( Z73.0 )
nevolnost a únava ( R53 )
postvirový únavový syndrom ( G93.3 )
Jiné určené neurotické poruchy (psychasthenia) ( F48.8 )

  • Chronická únava se samostatně v ICD-10 vyskytuje v kapitole XVIII – Příznaky, znaky a nálezy nezařazené jinde

R50-R69 Obecné příznaky a znaky

R53

Nevolnost a únava
Astenie NOS
Tělesná slabost (vyčerpanost):
⋅NOS
chronická
⋅nervová
Obecné fyzické chátrání
Otupělost (letargie)
Unavenost
Vylučuje nemoci:

Tělesnou slabost:
⋅vrozená ( P96.9 )
⋅způsobená sešlostí věkem ( R54 )
vyčerpanost a únava (způsobené) (při):
⋅akutní stresovou reakcí ( F43.0 )
⋅nadměrným vynaložením sil ( T73.3 )
⋅polohou ( T73.2 )
⋅úpalem ( T67.- )
neurastenií ( F48.0 )
⋅těhotenstvím ( O26.8 )
⋅senilní astenií ( R54 )
⋅únavovým syndromem ( F48.0 )
⋅postvirovým ( G93.3 )

  • Chronický únavový syndrom najdeme v ICD-10 od roku 1994 ve třetím svazku – Abecední seznam pod kódem G93.3. Ekvivalentními jsou postvirový únavový syndrom (PVFS), benigní myalgická encefalomyelitida (ME). PVFS a ME najdeme v prvním svazku – Tabelární části také pod kódem G93.3 v kategorii neurologických onemocnění v kapitole VI Nemoci nervové soustavy, G90-G99 Jiné poruchy nervové soustavy.

Pro upřesnění: ICD-10 má tři svazky. Vlastní klasifikace ICD-10 vyšla v prvním svazku v roce 1992, ale termín „chronický únavový syndrom“ se do ní ještě nedostal, protože se objevil příliš pozdě (z hlediska harmonogramu přípravy publikace). Druhý svazek – Pracovní příručka ke klasifikaci – vyšel v r. 1993. Termín CFS se v ICD-10 objevuje až ve třetím svazku publikovaném v r. 1994 – v Abecedním seznamu. Nachází se pod S jako syndrom –únavy ––chronické (v originále syndrome –fatigue ––chronic). Nejdůležitější je, že je zařazen pod G93.3 jako termín ekvivalentní s ME a PVFS. CFS je tedy jmenovitě v ICD-10 uveden v jejím třetím svazku (v Abecedním seznamu). V prvním svazku není, protože v době jeho vydání to byl nový, ještě dostatečně nezavedený termín. Nicméně jemu ekvivalentní termíny ME a PVFS v prvním svazku jsou, a to pod G93.3. Kancelář WHO v Ženevě jednoznačně potvrdila výše uvedenou klasifikaci jako správnou – viz https://bit.ly/2Hwlliw.

Pro příklad níže uvádíme scan stránky z německé verze ICD-10 z r.2018:


Chronický únavový syndrom je zde výslovně uveden jako hlavní název u neurologické jednotky s kódem G93.3 v Tabelární části a dále sem náleží CFS při imunodeficitu, myalgická encefalomyelitida a povirový únavový syndrom.

Jedenáctá revize Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11)

Světová zdravotnická organizace nezměnila zatřídění choroby ani v nové – jedenácté revizi své mezinárodní klasifikace, jak ukazuje následující scan z oficiální stránky ICD-11:

CFS nadále zůstává v kategorii neurologických onemocnění společně s ME a PVFS.

Chronický únavový syndrom je vysilující a komplexní nemoc charakterizovaná souborem stanovených symptomů pro ni typických. Ke stanovení diagnózy je nutné, aby pacient vykazoval zásadní snížení nebo zhoršení schopností vykonávat pracovní, studijní, sociální nebo osobní aktivity vůči úrovni těchto schopností běžné před propuknutím nemoci, které přetrvává více než šest měsíců a je doprovázeno únavou, která je často velká, přitom nová nebo vznikla v určitém čase (netrvá celý život), není výsledkem průběžné nadměrné námahy, a kterou
významným způsobem nesníží odpočinek. Únava či pokles výkonnosti bývají uváděny mezi příznaky na prvním místě, avšak nemění to nic na skutečnosti, že představují jen jeden z mnoha příznaků definovaných diagnostickými kriterii pro stanovení této diagnózy.

Po přestavbě webových stránek Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC – Centers for Disease Control and Prevention) v souvislosti s pokroky ve výzkumu, je nepochybné, že se při této nemoci nejedná o pouhý problém s únavou, ale dominují zde další charakteristické příznaky. Více viz zde: http://me-cfs.eu/cdc-aktualizovalo-informacni-stranky-o-mecfs/ a zde: http://me-cfs.eu/zprava-iom-2015-prehled-dukazu-tykajicich-se-hlavnich-a-ostatnich-symptomu-mecfs/.

Na nesprávném chápání této choroby se velkou měrou podílí sám nejrozšířenější, a přitom nejméně vhodný a matoucí název chronický únavový syndrom, který klade nešťastně důraz na vágní pojem únava. Vznikl v USA až na konci 90.let. Tento název vede k bagatelizaci a stigmatizaci onemocnění, neboť ani vzdáleně nevystihuje závažnost této choroby. Odborníci proto doporučují přestat ho používat. (IOM, 2015)

První zmínky o chorobě pod označením benigní poliomyelitis v lékařském časopise ve Spojených státech pocházejí už ze třicátých let dvacátého století. V roce 1959 lékař sir Donald Acheson popsal historii epidemií syndromu zaznamenaných pod různými názvy – Benigní myalgická encephalomyelitis, Islandská nemoc a neuromyasthenie. WHO zatřídila ME poprvé do Mezinárodní klasifikace nemocí – revize osm v roce 1969 (mezi neurologické poruchy). K uznání nemoci Světovou zdravotnickou organizací tedy došlo desítky let předtím, než americké Centrum pro kontrolu nemocí koncem 90.let přejmenovalo z předchozího označení jako chronický Epstein-Barrové virus [CEBV]) vybraného Národními ústavy zdraví (NIH) na klamavý název chronic fatigue syndrome. Mimo území Spojených států byl CFS až do poloviny 90.let min.stol.známý pod názvem nezhoubná myalgická encefalomyelitida. Pokračující práce Dr. Melvina Ramsaye ukázala, že ačkoli onemocnění zřídkakdy vyústilo v úmrtí, velmi často vedlo k těžkému postižení. Z tohoto důvodu dr. Ramsay navrhl, aby předpona „benigní“ byla vypuštěna. Proto můžeme často vidět název nemoci v tomto kratším tvaru – myalgická encefalomyelitida.

Pro názornou ukázku závažnosti problematiky názvu choroby sáhneme do kategorie autoimunitních nemocí, neboť pro ně je výrazná únava také typická. Na neuro-imunitním onemocnění roztroušená skleróza mozkomíšní (zkr. RS) si můžeme prakticky ukázat, jak název nemoci ovlivňuje její chápání. Pokud řekneme laikovi neúplný termín – skleróza, nejspíš si vybaví poruchy paměti spojené s vyšším věkem. Až při vyslovení celého názvu RS si uvědomí, že se hovoří o velmi závažném – život zásadně ovlivňujícím onemocnění. Bohužel pojmy „chronický únavový syndrom“, „únavový syndrom“ a „chronická únava“ budí díky společnému klíčovému spojení slůvkem „únava“ dojem jednoty, či stejnosti, což svádí k jejich směšování. Pro pacienty to znamená neuznávání jejich potíží a trivializaci celkově špatného zdravotního stavu na pouhou neschopnost vyrovnat se (oproti všem ostatním lidem) s únavou.

Libovolná záměna diagnóz G93.3, F48.0 a R53 vede k vydávání nesprávných doporučení. U ME/CFS (G93.3) je klíčovým příznakem nevolnost po námaze (PEM). Pod pojmem PEM rozumíme zhoršení symptomů nemoci i zhoršení fungování pacienta poté, co byl vystaven fyzické nebo kognitivní zátěži o intenzitě, kterou před propuknutím onemocnění běžně toleroval. Pro nemocné s ME/CFS, kteří trpí PEM, je doporučení zůstávat aktivní i přes příznaky v rozporu s postupem lege artis. Takové doporučení stav nemocného zhoršuje, zatímco pro lidi s psychickými problémy provázenými únavou je doporučení aktivizace vhodné a pomáhá jim zlepšovat jejich zdravotní stav.

Dále se nerespektováním rozdílnosti pojmů lékaři dostávají do rozporu s klasifikací WHO, jak je podrobně rozvedeno výše. Andre l’Hours z ústředí WHO upozornil, že každá země akceptující směrnice WHO pro názvosloví je povinna přijmout klasifikaci ICD!

Zdroj:
WHO/Světová zdravotnická organizace
ÚZIS
DIMDI
CDC
NAP
JIM 
MEpedia

Datum poslední aktualizace: 16. 2. 2019


Dále navštivte naše články:

Označeno s: , , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*