Rozlišujte mezi chronickým únavovým syndromem, únavovým syndromem a chronickou únavou

Obsah:

  1. Souhrn
  2. Zatřídění v desáté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace
  3. Zatřídění v jedenácté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace
  4. Zatřídění ve SNOMED CT
  5. Chronický únavový syndrom není jen únava
  6. Potíže způsobené nevhodným názvem chronický únavový syndrom
  7. Dopad záměny těchto diagnóz na pacienty

1. Souhrn

Rozlišení pojmů chronický únavový syndrom, únavový syndromchronická únava je zcela zásadní pro volbu správné zdravotní péče i pro sociální zabezpečení. Vlivem slučování a zaměňování těchto diagnóz vzniká i řada omylů a nedorozumění, které poškozují nemocné s ME/CFS. Proto zde v úvodu uvádíme jednoduchý přehled jejich zatřídění v Mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace (ICD, WHO), který v další části článku blíže rozvedeme.

Mezinárodní klasifikace nemocí WHO:

  1. Pro chronický únavový syndrom jsou v ICD-10 i ICD-11 ekvivalentní myalgická encefalomyelitida a postvirový únavový syndrom. ICD-10 přiřazuje všem třem kód G93.3 (neurologické nemoci); ICD-11 všem přiřazuje kód 8E49 (neurologické nemoci).
  2. Únavový syndrom je v ICD-10 společně s neurastenií zatříděn pod kódem F48.0 (duševní poruchy). ICD-11 tyto termíny opouští.
  3. Chronická únava je v ICD-10 zařazena pod kódem R53 (příznaky). V ICD-11 je zahrnuta pouze Únava pod kódem MG22 (příznaky).

Chronický únavový syndrom není podle ICD-10 totéž co chronická únava, nebo únavový syndrom, ačkoliv se tyto pojmy chybně používají zaměnitelně. Ve skutečnosti je chronická únava jen příznak řady různých problémů a nemocí (např. rakoviny, roztroušené sklerózy a mj. také chronického únavového syndromu). Naproti tomu chronický únavový syndrom je vážné neuro-imunitní onemocnění, které se projevuje řadou příznaků. Chronická únava, která má u chronického únavového syndromu specifické vlastnosti, je jen jedním z nich. Odhaduje se, že chronickým únavovým syndromem u nás trpí mezi 20 000 – 80 000 lidí. Únava, která může mít různé příčiny, trápí více lidí než chronický únavový syndrom. Neurastenii je věnován samostatný článek zde: http://me-cfs.eu/neurastenie-neni-chronicky-unavovy-syndrom/

Poznámka 1: Od 90. let 20. stol. se nemoc myalgická encefalomyelitida (ME) nazývá též syndrom chronické únavy (v orig. chronic fatigue syndrome [CFS]). U nás v České republice se však název nemoci více vžil ve tvaru chronický únavový syndrom, který se používá i v tomto článku. Klub pacientů preferuje původní pojmenování myalgická encefalomyelitida. V moderních publikacích se nejčastěji setkáme s označením této nemoci zkratkou ME/CFS, což na těchto webových stránkách respektujeme.
Poznámka 2: V České republice se aktuálně používá český překlad ICD-10. O implementaci ICD-11 čtěte zde.

2. Zatřídění v desáté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10) 

Nyní se podíváme na celou záležitost podrobněji. Originální International Classification of Diseases [ICD-10]) Světové zdravotnické organizace, jejíž je česká MKN-10 přesným překladem, tyto tři pojmy odlišuje!

Andre l’Hours z ústředí WHO vydal dne 23. ledna 2004 písemné stanovisko: „Potvrzujeme, že podle taxonomických principů, kterými se řídí Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí a příbuzných zdravotních problémů Světové zdravotnické organizace (ICD-10), není dovoleno zatřídit stejný stav do více než jedné rubriky, neboť to by porušilo zásadu vzájemné výlučnosti (exkluzivity) jednotlivých kategorií a subkategorií.“

Z vyjádření jasně plyne, že tyto pojmy nelze slučovat. Nemoc ME/CFS nemůže být tříděna ve více než jedné kategorii. To znamená, že chronický únavový syndrom není totožný s únavovým syndromem nebo chronickou únavou.

Vše si nyní ověříme na oficiální stránce MKN-10 českého Ústavu zdravotnických informací (https://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html). Abychom vám usnadnili práci, pořídili jsme následující scany.

  • Chronická únava

Jasně zde vidíme, že v souladu s principy WHO sem nepatří ani G93.3 a ani F48.0.

  • Neurastenie, únavový syndrom

Opět se můžeme přesvědčit, že pod kód F48.0 nepatří R53 ani G93.3. Pod kód F48.0 spadá pouze neurastenie a syndrom únavy (chcete-li únavový syndrom).

Pro bližší vysvětlení k neurastenii navštivte náš článek – Neurastenie není chronický únavový syndrom zde: http://me-cfs.eu/neurastenie-neni-chronicky-unavovy-syndrom/.

  • Chronický únavový syndrom

    Chronický únavový syndrom, resp. syndrom chronické únavy, najdeme v ICD-10 od roku 1994 ve třetím svazku – Abecední seznam pod kódem G93.3 (viz níže obrázek 2). Ekvivalentními jsou postvirový syndrom únavy (postviral fatigue syndrome – PVFS), myalgická encefalomyelitida (myalgic encefalomyelitis – ME).
    PVFS a ME najdeme v prvním svazku – Tabelární části také pod kódem G93.3 v kategorii neurologických onemocnění v kapitole VI Nemoci nervové soustavy, G90-G99 Jiné poruchy nervové soustavy (viz obrázek 1).

Obrázek 1

Obrázek 2

 

Asi se ptáte, proč není chronický únavový syndrom uveden rovněž v Tabelární části? Na to vám nabídneme vysvětlení v následujícím odstavci. Ale nejpodstatnější je, že tuto věc uvedla do pořádku zbrusu nová ICD-11 (2018), která, jak rovněž uvidíte na dalším obrázku, zařazuje PVFS, ME a CFS k sobě pod jeden neurologický kód. Ale zpět k úvodní otázce, kterou snad pomohou vysvětlit následující informace.

Pro upřesnění: ICD-10 má tři svazky. Vlastní klasifikace ICD-10 vyšla v prvním svazku v roce 1992, ale termín „chronický únavový syndrom“ se do ní ještě nedostal, protože se objevil z hlediska harmonogramu přípravy publikace příliš pozdě. Druhý svazek – Pracovní příručka ke klasifikaci – vyšel v r. 1993. Termín CFS se v ICD-10 objevuje až ve třetím svazku publikovaném v r. 1994 – v Abecedním seznamu. V prvním svazku není, protože v době jeho vydání to byl nový, ještě nedostatečně zavedený termín. Nicméně jemu ekvivalentní termíny ME a PVFS v prvním svazku jsou, a to pod G93.3. Kancelář WHO v Ženevě jednoznačně potvrdila výše uvedenou klasifikaci jako správnou – viz https://bit.ly/2Hwlliw. Některé národní verze, aby odstranily veškeré pochybnosti nad klasifikací chronického únavového syndromu, dokonce samostatně přikročily k odstranění této nedokonalosti mateřské ICD-10. Pro příklad uvádíme scan stránky z německé verze ICD-10 z r. 2018:


Chronický únavový syndrom je zde výslovně uveden jako hlavní název u neurologické jednotky s kódem G93.3 v Tabelární části a dále sem náleží myalgická encefalomyelitida, povirový únavový syndrom, a dokonce CFS při imunodeficitu (CFIDS), tedy termín, který se, i přes své celosvětové rozšíření, v originální ICD-10 ani v nové ICD-11 neuvádí.

3. Zatřídění v jedenácté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11)

  • Chronický únavový syndrom

Světová zdravotnická organizace nezměnila zatřídění choroby ani v nové – jedenácté revizi své mezinárodní klasifikace, jak ukazuje následující scan z oficiální stránky ICD-11:

Chronický únavový syndrom nadále zůstává v kategorii neurologických onemocnění společně s ME a PVFS.

  • Neurastenie, únavový syndrom

Neurastenii ICD-11 opouští. Tyto termíny zde již nenajdeme. Pro bližší informace navštivte náš článek – Neurastenie není chronický únavový syndrom zde: http://me-cfs.eu/neurastenie-neni-chronicky-unavovy-syndrom/.

  • Chronická únava

I tento termín samostatně v ICD-11 nenacházíme. Ve stejném umístění nalezneme jen samotnou únavu, jak zobrazuje následující snímek.

Únava je zařazena v kategorii Obecné příznaky a chronický únavový syndrom s kódem 8E49 sem nepatří.

4. Zatřídění ME/CFS ve SNOMED CT

Systematic Nomenclature of Medicine Clinical Terms (SNOMED CT) je jednotný systém terminologie medicínských klinických pojmů. V mnoha zemích je SNOMED CT důležitější než samotná ICD Světové zdravotnické organizace, protože výhodou SNOMED CT je uplatnění v elektronickém zdravotnictví. V České republice se přechod na tento systém správy terminologie ve zdravotnictví teprve připravuje, ale v mnoha zemích se již používá a existují národní verze SNOMED CT. Proto se podíváme na zařazení ME/CFS i v tomto terminologickém systému v jeho mezinárodní verzi:

Chronický únavový syndrom, jak můžeme vidět na obrázku výše, je stejně jako v ICD WHO zařazen i ve SNOMED CT pod nemocemi nervového systému společně s myalgickou encefalomyelitidou a několika dalšími verzemi použití těchto termínů. Zahrnuje i Islandskou nemoc, což je název odvozený od jednoho z ohnisek výskytu choroby.

5. Chronický únavový syndrom není jen únava

Chronický únavový syndrom je vysilující a multi-systémová nemoc charakterizovaná souborem stanovených symptomů. Pacient musí vykazovat zásadní snížení nebo zhoršení schopností vykonávat pracovní, studijní, sociální nebo osobní aktivity vůči úrovni těchto schopností běžné před propuknutím nemoci, které přetrvává více než šest měsíců a je doprovázeno únavou, která je často velká, přitom nová nebo vznikla v určitém čase (netrvá celý život), není výsledkem průběžné nadměrné námahy, a kterou významným způsobem nesníží odpočinek. (IOM, 2015) Únava či pokles výkonnosti jsou mezi příznaky na prvním místě, avšak nemění to nic na skutečnosti, že představují jen jeden z mnoha příznaků definovaných diagnostickými kriterii pro stanovení této diagnózy.

Po přestavbě webových stránek Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC – Centers for Disease Control and Prevention) v souvislosti s pokroky ve výzkumu, je nepochybné, že se při této nemoci nejedná o pouhý problém s únavou, ale dominuje zde několik hlavních a vedlejších příznaků. Více viz zde: http://me-cfs.eu/cdc-aktualizovalo-informacni-stranky-o-mecfs/ a zde: http://me-cfs.eu/zprava-iom-2015-prehled-dukazu-tykajicich-se-hlavnich-a-ostatnich-symptomu-mecfs/.

6. Potíže způsobené nevhodným názvem chronický únavový syndrom

Na nesprávném chápání této choroby se velkou měrou podílí sám nejrozšířenější, a přitom nejméně vhodný a matoucí název chronický únavový syndrom, který klade nešťastně důraz na vágní pojem únava. Vznikl v USA až na konci 90.let. Tento název vede k bagatelizaci a stigmatizaci onemocněníOdborníci proto doporučují přestat ho používat. (IOM, 2015)

První zmínky o chorobě pod označením benigní poliomyelitis v lékařském časopise ve Spojených státech pocházejí už ze třicátých let dvacátého století. V roce 1959 lékař sir Donald Acheson popsal historii epidemií syndromu zaznamenaných pod různými názvy – Benigní myalgická encephalomyelitis, Islandská nemoc a neuromyasthenie. WHO zatřídila ME poprvé do Mezinárodní klasifikace nemocí – revize osm v roce 1969 (mezi neurologické poruchy). K uznání nemoci Světovou zdravotnickou organizací tedy došlo desítky let předtím, než americké Centrum pro kontrolu nemocí koncem 90.let přejmenovalo z předchozího označení jako chronický Epstein-Barrové virus [CEBV]) vybraného Národními ústavy zdraví (NIH) na klamavý název chronic fatigue syndrome. Mimo území Spojených států byl CFS až do poloviny 90.let min.stol.známý pod názvem nezhoubná myalgická encefalomyelitida. Pokračující práce Dr. Melvina Ramsaye ukázala, že ačkoli onemocnění zřídkakdy vyústilo v úmrtí, velmi často vedlo k těžkému postižení. Z tohoto důvodu dr. Ramsay navrhl, aby předpona „nezhoubná“ („benign“) byla vypuštěna. Proto můžeme často vidět název nemoci v tomto kratším tvaru – myalgická encefalomyelitida.

Pro názornou ukázku závažnosti problematiky názvu choroby sáhneme do kategorie autoimunitních nemocí, neboť pro ně je výrazná únava také typická. Na neuro-imunitním onemocnění roztroušená skleróza mozkomíšní (zkr. RS) si můžeme prakticky ukázat, jak název nemoci ovlivňuje její chápání. Pokud řekneme laikovi neúplný termín – skleróza, nejspíš si vybaví poruchy paměti spojené s vyšším věkem. Až při vyslovení celého názvu RS si uvědomí, že se hovoří o velmi závažném – život zásadně ovlivňujícím onemocnění. Bohužel pojmy „chronický únavový syndrom“, „únavový syndrom“ a „chronická únava“ budí díky společnému klíčovému spojení slůvkem „únava“ dojem jednoty, či stejnosti, což svádí k jejich směšování. Pro pacienty to znamená neuznávání jejich fyzických potíží a trivializaci celkově špatného zdravotního stavu na pouhou neschopnost vyrovnat se (oproti všem ostatním lidem) s únavou. Jednoduchým vypuštěním přívlastku „chronický“ se celá problematika posouvá z neurologické oblasti do okruhu duševních poruch a poruch chování.

7. Dopad záměny těchto diagnóz na pacienta

Záměna diagnóz může vést k mnoha problémům, které mají dopad na nemocné. Určitě není zanedbatelné například to, že nelze vést žádné statistiky o nemoci, pokud se pro ME/CFS používají různé kódy. Ale klíčové, co se týká dopadu přímo na péči o pacienty, je nerespektování specifik této choroby.

Libovolná záměna diagnóz G93.3, F48.0 a R53 vede k vydávání nesprávných doporučení. U ME/CFS (G93.3) je klíčovým příznakem nevolnost po námaze (PEM). Pod pojmem PEM rozumíme zhoršení symptomů nemoci i zhoršení fungování pacienta poté, co byl vystaven fyzické nebo kognitivní zátěži o intenzitě, kterou před propuknutím onemocnění běžně toleroval. Pro nemocné s ME/CFS, kteří trpí PEM, je doporučení zůstávat aktivní i přes příznaky v rozporu s postupem lege artis. Takové doporučení stav nemocného zhoršuje, zatímco pro lidi s psychickými problémy provázenými únavou je doporučení aktivizace vhodné a pomáhá jim zlepšovat jejich zdravotní stav. Pouhým vypuštěním přívlastku „chronický“ se ze závažné neuro-imunitní nemoci stává lehká duševní a behaviorální porucha (únavový syndrom, potažmo neurastenie), což má přesah i do sociální oblasti péče o nemocné.

Při řízení o přiznání invalidity u pacientů s chronickým únavovým syndromem je velmi často jako hlavní diagnóza uváděna neurastenie, např. „těžký neurastenický syndrom“ (citováno z lékařského posudku). Posudkovým lékařem bývá postižení zařazeno dle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. kapitola V – Duševní poruchy a poruchy chování, položka 5c tj. jako „středně těžké funkční postižení, výkon některých denních aktivit značně omezen,… míra poklesu pracovní schopnosti 25- 35%“. Pro uznání nejnižšího stupně invalidity je v současné době požadováno minimálně 35 %. To znamená, že nemocný s těžkým dopadem nemusí dosáhnout ani na nejnižší stupeň invalidity. Pokud by byla stanovena správná diagnóza z oblasti neurologie a pacient by byl přirovnán ke srovnatelnému neurologickému (fyzickému a nikoliv duševnímu) onemocnění, procentní ohodnocení v pásmu středně těžkého stupně by bylo mnohem vyšší a lépe by odpovídalo skutečnému stavu pacienta postiženého oslabujícím fyzickým onemocněním, jakým je ME/CFS.

Dále se všichni, kteří nerespektují rozdílnost těchto diagnóz, dostávají do rozporu s klasifikací WHO, jak je podrobně rozvedeno výše. Andre l’Hours z ústředí WHO upozornil, že každá země akceptující směrnice WHO pro názvosloví je povinna přijmout klasifikaci ICD!

Zdroj:
WHO/Světová zdravotnická organizace
ÚZIS
DIMDI
CDC
NAP
JIM 
MEpedia
ZN

Autor článku: Redakce ME/CFS.cz

Datum poslední aktualizace: 16. 2. 2019


Dále navštivte naše články:

Sdílejte článek pro osvětu:
Označeno s: , , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*