Reno: Zpráva o 9. Mezinárodní konferenci IACFS/ME

9. Mezinárodní konference IACFS/ME se konala 12-15. března 2009 v Reno, v Nevadě, USA
Výběr ze souhrnu konference od Kim McCleary a Suzanne Vernon, PhD
CFIDS Association of America

Konference pro pacienty

První den konference IACFS/ME byl orientován na pacienty. Poskytnul přehled o současném výzkumu a jeho organizaci. Dvě prezentace byly zaměřené na techniky zvládání této nemoci; důležitost naučit se hospodařit s energií a vyhnout se destruktivním cyklům hyperaktivity následované propadem – recidivou./*

Vědecká a klinická konference

Jednání v pátek, sobotu a neděli byla určena pro krátké (jedenáctiminutové) prezentace vědců o specifických výsledcích studií, které se týkaly jistým způsobem se překrývajících témat léčby, epidemiologie, imunologie, pediatrie CFS, genomiky, genetiky, mozkových funkcí a integrovaného přístupu k onemocnění. Dr. Komaroff uzavřel nedělní jednání vynikajícím přehledem 115 prezentací.

Mozek:

Dvě studie zkoumaly pomocí odlišných technik mozkové abnormality u pacientů s CFS.
Dr. Frank Duffy, neurolog z Harvardu, studoval velkou skupinu pacientů za pomoci spektrální koherence EEG. Tímto způsobem dokázal odlišit s téměř 90% přesností pacienty s pečlivě definovaným CFS od zdravé kontrolní skupiny a od jedinců se závažnou depresí. Nenazval tento „vzorec“ diagnostickým, ale uvedl, že výsledky této studie potvrdily CFS jako organický stav zásadně související s mozkem. Studie byla velká, zahrnula 632 subjektů.
Leighton Barnden, PhD, z University of Adelaide v Austrálii, analyzoval obrazy mozkové magnetické rezonance u pacientů s CFS a 25 subjektů zdravé kontrolní skupiny.
Porovnával rozdíly objemu ve specifických oblastech mozku. Dr. Barden informoval, že změny u subjektů s CFS odpovídaly symptomům a jejich krutosti, tak jak je tyto subjekty popisovaly. Změny v oblasti medulla (dřeně) a insula (části mozkové kůry) např. odpovídaly autonomní dysfunkci u CFS. Pouze na základě této studie nebyl dr. Barden schopen určit, zda tyto změny jsou příčinou symptomů nebo důsledkem CFS.
Spouštěcí agens/faktory CFS: Vědci na této konferenci informovali o množství agens, která spouští nemoci typu syndromu chronické únavy. Zde je seznam agens zkoumaných prezentujícími vědci:

Spouštěcí agens/faktory CFS:

  • Giardia lambia (Eva Stormorken, RN, University of Oslo, Norsko)
  • Coxiella burnetii (Andrew Lloyd, MD, University of New South Wales, Austrálie)
  • Parvovirus B19 (Jonathan Kerr, MD, PhD, St. George’s University of London, Anglie)
  • Parvovirus B19 a herpesviry (Kenny DeMeirleir, MD, PhD, University of Brussels, Belgie)
  • Živočišné (savčí) viry (Judy Mikovits, PhD, Whittemore Peterson Institute, USA)
    HHV-6 a HHV-7 (Modra Murovska, MD, PHD, Riga Stradins University, Litva)
  • Virus Epstein-Barrové (EBV), CMV a HHV-6 (Barbara Cameron, PhD, University of New South Wales, Austrálie)
  • Enteroviry, EBV, Chlamydia pneumoniae, coxiella burnetii a parvovirus B19 (Lihan Zhang, St. George’s University of London, England)

Hlavní otázkou diskuse o těchto různých spouštěčích bylo, zda různé podskupiny nemoci jsou definovány specifickými spouštěči (B19 vs. EBV), nebo zda výsledná nemoc je stejná bez ohledu na spouštějící agens. To bude vyžadovat hlubší prozkoumání. Je třeba podotknout, že žádné ze zde studovaných agens nebylo nalezeno u všech pacientů s CFS a žádná z výzkumných prací netvrdí, že pouhé jedno agens je příčinou CFS.

Genetické a genomické studie:

Několik prezentací popisovalo přínos genetiky pro CFS.
Marc Fremont, PhD, ze společnosti Protea Biopharma z Belgie, informoval o rozdílech u genů toll-like receptorů, které jsou důležité pro modulování bakteriově vyvolané imunitní aktivace. Ty jsou častější u CFS. Tito výzkumníci nalezli genetické rozdíly rovněž u genů důležitých pro funkci proteinu TH17. Buňky TH17 odráží bakteriální infekce a abnormální fungování bylo zapojené do střevních autoimunitních onemocnění.
Mangalathu Rajeevan, PhD, z U.S. Centers for Disease Control and Prevention (Americké centrum pro kontrolu a prevenci nemocí), prezentoval výsledky první studie o vztazích genomů. Informoval, že varianty u GRIK2, genu zapojeném v glutamátní transmisi, a NPAS2, genu důležitém pro mozkové funkce, byly svázány s CFS. Jedinci s CFS s těmito genovými odchylkami také vykazovali korelaci s genovou expresí, což je dalším prokázáním neuroendokrinní a imunitní dysfunkce u CFS.
Judy Mikovits, PhD, z Whittemore Peterson Institute, v cílené genetické analýze zjistila, že odchylky u genů HLA a KIR, důležitých pro správnou imunitní odezvu, mohou zvýšit riziko CFS.
Andrew Lloyd, MD, PhD, z University of New South Wales, prezentoval vzrušující zjištění o změnách funkčních polymorfismů obzvláš? u dvou cytokinů – IL-10 a interferon-gama. Subjekty s „nízkorizikovou“ kombinací sekvencí byli nemocní průměrně 34 dnů, zatímco subjekty s „vysoce rizikovou“ kombinací průměrně 80 dnů. Intenzita zánětlivé odezvy může proto určovat krutost akutní infekce a délku trvání následného onemocnění.

Terapie/léčba:

Dvě zasedání byla věnována pokrokům ve farmakologické a nefarmakologické léčbě, bohužel nebylo prezentováno mnoho nového.
Prezentovány byly studie tří farmakologických léčiv. Ampligen, isoprinosin a oxybát sodný.
David Strayer, MD, od výrobce Hemispherx, informoval, že Ampligen zlepšil fyzické funkce u pacientů s CFS. Uvedl, že tento lék, nyní prověřovaný Food and Drug Administration (Americkým úřadem pro kontrolu potravin a léčiv, FDA) za účelem schválení pro uvolnění na trh, byl dobře tolerovaný, a že jeho užívání umožnilo pacientům snížit závislost na jiných lécích.
Maria Araceli Vera, MD, z University of Miami, prezentovala grafový přehled o 61 pacientech, kteří po dobu šesti měsíců užívali isoprinosin. Dr. Vera vyhodnotila jak jejich klinický, tak imunitní stav se závěrem, že nastalo vysoce významné (signifikantní) zlepšení jak v klinickém, tak v imunitním stavu. Na základě této studie doporučuje velký randomizovaný klinický test. Isoprinosin se prodává v některých zemích pod obchodním názvem Immunovir.
Natalie Hone, MD, z University of Miami, prezentovala výsledky grafového vyhodnocení 27 pacientů nemocných CFS se zdokumentovaným rušením alfa vlny ve spánku pomalých vln (synchronním spánku), u kterých byl tento stav léčen přípravkem oxybát sodný (Xyrem). Po ukončení léčby konstatovalo 20 z těchto pacientů zlepšení svého spánku. Dr. Hone doporučuje další studie v této oblasti.

Poslední výsledky výzkumu v imunologii:
Shrnutí od Rosamund Vallings, M.B., B.S. Úplný text souhrnu zde.

Gordon Broderick (Edmonton, Kanada) zjistil, že osoby s nemocí Války v Zálivu (Gulf War Illness) mohou být odlišeny demonstrováním signifikantně rozdílné neuro-endokrinně-imunitní dynamiky v odezvě na cvičení (fyzickou zátěž). Změny v cytokinech, NPY (neuropeptidu Y) a kortizolu jsou evidentní jak v klidu, tak mnohem více při zátěži a umožnily zcela oddělit nemocné osoby od kontrolní skupiny.
Rozdělením CFS pacientů do podskupin se zabýval Vincent Lombardi (Reno, USA) studující cytokinové a chemokinové profily. Pro odlišení pacientů s CFS od zdravé kontrolní skupiny použil „mikropole“ (microarray), výpočetní program pracující na principu náhodného stromu. U každé podskupiny byl nalezen jedinečný cytokinový/chemokinový příznak (podpis). Tento výsledek je možností, jak využít sérové biomarkery při hledání vhodné léčby (protizánětlivé, antivirové nebo antimikrobiální).
Nancy Klimas (Miami,USA) zjistila, že abnormality cytokinů jsou u CFS běžné. Mají potenciál stát se biomarkery nebo cíli léčebných strategií. Finanční dostupnost nových technologií by tyto testy měla učinit snadno dostupnými pro vyhodnocení rozsáhlého panelu cytokinů. Prezentovaná studie ukázala na dezorganizovaný „vzorec“ cytokinů regulujících Th1 závislou lymfocytární funkci kritickou pro antivirovou obranu. Data podporují posun Th2, aktivaci prozánětlivé cytokinové kaskády a pod-regulaci komponent cytotoxické buněčné funkce.
Nicole Porter (Chicago,USA) zdůraznila význam sledování virového versus nevirového počátku CFS s rozdíly v produkci cytokinů a expresi. Ve virové skupině došlo k posunu Th1, v nevirové skupině k posunu Th2. V budoucích studiích by měli být odděleni pacienti s virovým a bakteriálním propuknutím nemoci. Vzorec produkce proteinů v nevirové skupině je pravděpodobně imunitní buněčně zprostředkovaná protizánětlivá aktivita s chronickým potlačením aktivace imunitního systému. Ve virové skupině dochází k prozánětlivé aktivaci s persistentní hyper-imunitní odezvou.

Překlad: PaD

Upozornění: Článek má pouze informativní charakter a nejedná se tedy o doporučení.

Další (bezplatné) souhrny této konference:

http://aboutmecfs.org/Conf/IACFS09Treatments.aspx
http://aboutmecfs.org/Conf/IACFSME09WPI.aspx
http://aboutmecfs.org/Conf/IACFS09Behavioral.aspx
http://sacfs.asn.au/download/IACFS_2009_Summary_Dr_Charles_Lapp.pdf

Označeno s:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*