Poliomyelitida a ME/CFS

Poliomyelitida (dětská přenosná obrna) je virové infekční onemocnění, které napadá nervový systém. (Pozor: nezaměňovat s dětskou mozkovou obrnou – DMO.) Polioviry, původci onemocnění, jsou RNA viry řazené mezi enteroviry. Hlavním zdrojem nákazy je člověk vylučující virus stolicí. Onemocnění má různé formy závažnosti, paralytická forma, která je nejtěžší, postihne asi 0,1 až 1 % infikovaných. Úmrtnost je v této skupině 5 – 10 %, uzdraví se 15 – 30 %. Ostatní přeživší nesou doživotní následky — obrny, atrofie, deformity zvláště na dolních končetinách.

Onemocnění ME/CFS, myalgická encefalomyelitida (ME), později nazývaná i chronický únavový syndrom (CFS) nebo postvirový únavový syndrom (PVFS), se u značného procenta lidí rozvine po prodělání virové infekce. Onemocnění má různé formy závažnosti. Uvádí se, že až 25% pacientů je postiženo těžce a u některých se nemoc postupně zhoršuje. Pacienti s těžkou formou potřebují invalidní vozík a lidé s nejtěžší formou jsou upoutaní na lůžku s potřebou asistence při vykonávání základních úkonů. Pozornost si nemoc získala epidemickým výskytem a podobností právě k poliomyelitidě. Chceme-li správně porozumět této organické poruše, musíme se vrátit k jejím kořenům.

Po řadu let byla nemoc považovaná za variantu poliomyelitidy a klasifikovaná jako abortivní či atypická poliomyelitida, až později myalgická encefalomyelitida (ME). Od skutečné poliomyelitidy se ME lišila hlavně tím, že nedocházelo k úmrtím, nepodařilo se izolovat poliovirus a trvalo měsíce a léta zotavení z akutních příznaků (bolesti hlavy, bolesti v krku, zvýšená teplota, bolesti svalů, parézy, podrážděnost a úzkost, kognitivní problémy). Navzdory všem rozdílům podporoval sdružení poliomyelitidy a ME fakt, že se devět ohnisek ME z více než dvanácti před zavedením očkování Salkovou vakcínou vyskytovalo během nebo bezprostředně po propuknutí epidemií poliomyelitidy a nemoc postihla ve velké míře nemocniční personál ošetřující pacienty s poliomyelitidou. První dobře zdokumentovaný výskyt máme z roku 1934, kdy nemoc zasáhla 198 lékařů a sester Los Angeleské městské nemocnice.

Po objevení velkého ohniska roku 1948 v Akureyri na Islandu (465 případů) se uvažovalo o dvou možných příčinách nemoci:
– kmenu polioviru s neobvyklými patologickými vlastnostmi a sníženou virulencí
– nebo o nějakém neznámém neurotropním viru

Další podpora vztahu mezi poliovirem a ME přišla v roce 1989, kdy se podařilo zdokumentovat u pacienta, který neprodělal poliomyelitidu, ale byl diagnostikovaný na ME, „nebezpečně zvýšený titr“ proti polioviru III. typu (poliovirus má tři antigenní typy – I, II, III, nejvíce virulentní pro člověka je typ I způsobující epidemie, nejméně typ II).

Světová zdravotnická organizace vyhlásila program eradikace poliomyelitidy v roce 1988. (Tento rok se shoduje s vydáním nové diagnostické definice podle Holmese, kdy se z USA do celého světa poprvé rozletěl nový (značně zavádějící) název – chronický únavový syndrom. Až v roce 2015 americký výbor Institutu medicíny (IOM) zveřejnil ve své zprávě, že termín „chronický únavový syndrom“ má často za následek stigmatizaci a trivializaci a neměl by se již používat jako název této nemoci.) V Evropě byla vyhlášená eradikace 21. července 2002. V Československu se zavádělo očkování od roku 1957 a už od roku 1961 se považuje poliovirus v naší zemi za vymýcený. Podle Světové zdravotnické organizace pokračuje endemický přenos ještě v Nigérii, Pákistánu a Afghánistánu. Na konci dubna 2013 byl představen nový strategický plán konečné globální eradikace poliovirů. Jedná se o první plán na vymýcení všech druhů onemocnění způsobených polioviry najednou – a to jak způsobených divokým poliovirem, tak způsobených polioviry odvozenými z vakcinačních látek.

Bohužel, jakkoliv je snaha o vymýcení onemocnění způsobených polioviry významná a přínosná, polioviry nejsou jedinými zástupci patogenů, pro které je oblíbeným místem mozek. Mnoho virů může způsobit encefalitidu s histopatologicky a klinicky podobnými příznaky, nebo dokonce k nerozeznání od polioviru. Např. Coxsackie virus A7 způsobuje paralytický syndrom takové podobnosti s poliomyelitidou, že se používá název „Poliovirus IV.“

Postpoliomyelitický syndrom a ME/CFS

Postpoliomyelitický syndrom (PPS) se s odstupem desítek let rozvine u 25-80 % lidí, kteří prodělali paralytickou formu obrny a asi u 40 % s neparalytickou formou. Klinické příznaky jsou nespecifické a obvykle zahrnují nevysvětlitelnou únavu s poklesem dosavadní výkonnosti a bolest svalů a kloubů. Pacienti také trpí narůstáním paréz a svalových atrofií, nesnášenlivostí chladu, poruchami spánku, někdy i dýchací a polykací nedostatečností. Příčiny PPS nejsou jednoznačně prokázané. Uvažuje se o kombinaci několika faktorů – přetížení pohybového aparátu, persistenci viru v organismu, autoimunitní reakci s chronickým zánětem a stárnutí.

Veškeré informace k poliomyelitidě a postpoliomyelitickému syndromu lze čerpat na stránkách Mezinárodního centra pro vzdělávání o polio a pro české prostředí na stránkách organizace Asociace Polio (AP), která hájí zájmy postižených poliomyelitidou v ČR. AP se rovněž aktivně podílí na rozšiřování a využívání nových poznatků o léčení postpoliomyelitického syndromu u nás. Webové stránky AP nabízejí užitečné informace v češtině pro nemocné PPS, které mohou být zajímavé i pro pacienty s ME/CFS. Články poskytované AP např. vysvětlují velmi srozumitelným způsobem i složité neuro-imunitně-svalové děje, jimž je jinak pro laika velice těžké porozumět. Informace mohou napomáhat k pochopení procesů, které popisují i odborníci zabývající se výzkumem ME/CFS.

V článku „Eradikace poliomyelitidy, postpoliomyelitický syndrom a co dál,“ autorů doc. MUDr. M. Havlové a doc. RNDr. V. Vondrejse CSc., se uvádí, že „společnou příčinou hlavních symptomů PPS se zdá být zánět, chronické autoimunní či autoagresivní onemocnění.“
Autoři dále srozumitelně popisují imunitní procesy:
„První posel prozánětlivý cytokin „řekne“ specializovaným buňkám, jejichž úkolem je chránit napadený organizmus, aby přišly do místa poškození. Cytokiny aktivují jak buňky v místě zranění, tak buňky, které spěchají na pomoc, a ty pak produkují více cytokinů, zakládajících kaskádu procesů, kterých se nakonec účastní celé tělo.
Dva z těchto cytokinů jsou zvláště důležité. Interleukin-1 a Tumor Necrosis Factor-α (TNF-α) spouštějí akutní imunitní odpověď v první linii. Následuje zvýšená teplota, celková slabost, ztráta chuti k jídlu, ospalost a další celkové projevy. Když se zranění opakují často, spouští se chronická odpověď, která zahrnuje celé tělo včetně mozku, celková slabost, nové svalové oslabení, problémy s krátkodobou pamětí a vybavováním slov a další projevy. Mezi první obrannou linií a konečnou celkovou odpovědí je mnoho kroků, které jsou v literatuře celkem dobře popsány.

Lide s PPS i roztroušenou sklerózou mají prozánětlivé cytokiny v centrálním nervovém systému, zdraví jedinci je tam nemají. Proč je tomu tak? Jedna hypotéza předpokládá, že v napadených buňkách přetrvává poliovirová RNA, která není schopná infikovat, ale je schopná zapnout produkci prozánětlivých cytokinů a aktivovat imunitní systém.“

Stejný mechanismus patrně funguje také u skupiny onemocnění ME/CFS, kde se zvýšená hladina prozánětlivých cytokinů rovněž nachází.

PPS i ME/CFS se projevují těžkou chronickou únavou s poklesem výkonnosti. Jak uvádí prof. R. Bruno, únava při postpoliomyelitickém syndromu může představovat „jasný a úplný“ patofyziologický model postvirového únavového syndromu. Kliničtí lékaři a výzkumní pracovníci nesmí zapomínat, že polioviry nejsou samotnými ani jedinými, kdo může poškodit míchu a mozek, retikulární aktivační systém (RAS) a bazální ganglia, zhoršit BFG (Brain Fatigue Generator) a vyvolat symptomy chronické únavy. Vzhledem k všudypřítomnosti virů, jež mohou narušit aktivaci mozku, by měla být existence postvirového únavového syndromu předpokládána. Přesto klinické lékaře a výzkumné pracovníky často pobuřuje možnost existence syndromu s fyziologickým základem, jehož hlavním symptomem je únava. Ti z nás, kteří studují problematiku postvirového únavového syndromu v různorodých oborech, by se měli méně zabývat tím, kdo má „pravdu“ ohledně etiologie (příčiny) chronického únavového syndromu, ale soustředit pozornost, a to jak svou, tak lékařů v první linii, na skutečnost, co může být „špatně“ v mozku [a v imunitě, pozn. red. ME/CFS.cz], a jak mohou být léčeny mozkové [a imunitní] abnormality, které způsobují únavové syndromy.

ME/CFS nejčastěji udeří v produktivním věku a má vážné socio-ekonomické dopady. Na rozdíl od PPS postihuje také dospívající i děti. V Evropě se odhaduje kolem 2 milionů nemocných. Celosvětově se hovoří o 17 milionech lidí postižených ME/CFS. Nutně bychom potřebovali více prostředků na výzkum. Veřejné výdaje jsou ve srovnání s ostatními nemocemi mizivé. Tato situace naléhavě volá po změně.

Zdroje:
– Parallels between post-polio fatigue and chronic fatigue syndrome: a common pathophysiology?, Bruno RL, Creange SJ, Frick NM.Am J Med. 1998 Sep 28; 105(3A):66S-73S. The international centre for polio education http://www.postpolioinfo.com/lib_fatigue.php
– Eradikace poliomyelitidy, postpoliomyelitický syndrom a co dál,“ doc. MUDr. M. Havlová, doc. RNDr.V Vondrejs,CSc.
– Post-poliomyelitický syndrom Etiologie a možnosti léčby, doc. MUDr. M. Havlová, http://www.polio.cz/odborne-texty/post-poliomyeliticky-syndrom/
– Je poliomyelitida minulostí?, MUDr. Z. Blechová, Lékařské listy, http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/profesni-aktuality/je-poliomyelitida-minulosti-162641
– Poliomyelitida (přenosná dětská obrna), MUDr. Jitka částková CSc., http://www.szu.cz/tema/vakciny/nekolik-komentaru-k-ockovani
– Manuál očkování 2010, Petráš M., str.165-196, http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/OPV.htm
– Tiskové centrum Světové zdravotnické organizace, http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs114/en/
– Deset objevů o biologii CFS, prof. MUDr. Anthony Komaroff, český překlad: http://me-cfs.eu/o-mecfs/10-objevu-o-biologii-mecfspvfs-g93-3/
– Herpesvirus infections of the nervous system, Donald H Gilden, Ravi Mahalingam, Randall J Cohrs and Kenneth L Tyler, Nature Clinical Practice Neurology (2007) 3, 82-94 doi:10.1038/ncpneuro0401, http://www.nature.com/nrneurol/journal/v3/n2/full/ncpneuro0401.html
– Shrnutí konference Viry u syndromu chronické únavy a post-virová únava, prof. MUDr. Anthony Komaroff, český překlad: http://me-cfs.eu/viry-u-cfs-a-post-virova-unava-shrnuti-konference/
– Antibody to Epstein-Barr Virus Deoxyuridine Triphosphate Nucleotidohydrolase and Deoxyribonucleotide Polymerase in a Chronic Fatigue Syndrome Subset. Lerner AM, Ariza ME, Williams M, Jason L, Beqaj S, et al. (2012), PLoS ONE 7(11): e47891. doi:10.1371/journal.pone.0047891, http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0047891
– Deficient EBV-Specific B- and T-Cell Response in Patients with Chronic Fatigue Syndrome.Loebel M, Strohschein K, Giannini C, Koelsch U, Bauer S, et al. (2014), PLoS ONE 9(1): e85387. doi:10.1371/journal.pone.0085387, http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0085387
– Mezinárodní konsenzuální kritéria pro ME/CFS, ME a CFS, Carruthers et al., Journal of Internal Medicine. Accepted Article, July 20, 2011 doi: 10.1111/j.1365-2796.2011.02428.x, http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-2796.2011.02428.x/full
– Fatigue in neurological disorders, Chaudhuri A., Behan P.O., Lancet. 2004 Mar 20;363(9413):978-88. Review.,PMID: 15043967 http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15043967
– Sociálně-ekonomické dopady ME/CFS na pacienty a společnost http://me-cfs.eu/socio-ekonom-dopady/
– Názorná ukázka objemu prostředků věnovaných na výzkum ME/CFS http://www.me-cfs.cz/view.php?cisloclanku=2013012901
– Institute of Medicine. 2015. Beyond Myalgic Encephalomyelitis/Chronic Fatigue Syndrome: Redefining an Illness. Washington, DC: The National Academies Press. doi: 10.17226/19012. ×, On line:https://www.nap.edu/catalog/19012/beyond-myalgic-encephalomyelitischronic-fatigue-syndrome-redefining-an-illness

Vydáno dne 06. 03. 2014

Označeno v 1. Z VÝZKUMU, PRO LÉKAŘE Označeno s: , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*