Nová studie: Povědomí o klinických rozdílech může vést k zlepšení diagnostiky

Vědci z univerzity Depaul publikovali studii, jejímž cílem je konečně zlepšit popis diagnózy CFS. Studie porovnávala tři skupiny pacientů:

  • pacienty s CFS
  • pacienty trpící silnými depresemi
  • kontrolní skupinu zdravých jedinců.

Vědci používali obvyklé metody, které mohou být použity pro zlepšení odhalení diagnózy CFS:

  • pozorování specifických (jedinečných) symptomů
  • používání škály naléhavosti obtíží
  • a zavedení standardizovaných měření.

Studie potvrdila, že všechny tyto tři metody mohou zlepšit identifikaci diagnózy a výzkum CFS.

Příznaková definice (tj. definice založená na evidenci symptomů – pozn. překl.) Centra pro kontrolu nemocí – Centers for Disease Control (CDC) – byla značně kritizována. CDC rozšířilo definici CFS, čímž nutí výzkumníky, aby začleňovali “únavová” onemocnění do kolonky CFS a aby bagatelizovali klinické rozdíly. Zvýšené znepokojení vyvolává fakt, že současná definice umožňuje, aby pacienti s čistě psychologickými a psychiatrickými problémy byli považováni za pacienty s CFS, neboť splňují kritéria definice CFS. Autoři Leonard Jason a Carol Kingová tvrdí, že “osoba se silnou depresí velmi pravděpodobně splní symptomatická kritéria současné příznakové definice CFS.”

Rozřešení tohoto problému bylo po dlouhou dobu cílem vědců.

Povědomí o specifických symptomech se ukázalo být nejlepší cestou pro odlišení CFS od depresí a od kontrolní skupiny. Byl nalezen jeden symptom, pomocí něhož lze diagnostikovat pacienta s CFS nejefektivněji – malátnost po námaze. Je známo, že CFS pacienti trpí silnou malátností po námaze. “Při sledování únavy a osmi symptomů ze současné případové definice byl odhalen pouze jeden symptom, který se vyskytoval podstatně častěji v CFS skupině – malátnost po námaze”, píše se ve studii.

Kromě toho autoři prohlašují, že “únava, spánek nepřinášející odpočinek, oslabená paměť a bolesti svalů se vyskytovaly podstatně častěji ve skupině trpící silnými depresemi … Tato zjištění ve svém souhrnu podporují domněnku, že při prokázání přítomnosti symptomů dojde bez dalších korigujících úvah k chybné klasifikaci osoby s depresí jako pacienta s CFS.” Případová definice CFS je totiž založena na prokázání přítomnosti symptomů.

Používání škály naléhavosti obtíží bylo při rozlišování mezi CFS, depresemi a kontrolní skupinou také užitečné. Pacienti s CFS vykázali větší naléhavost obtíží ve většině oblastí symptomů, stejně jako kategorie “infekční” a “kardiovaskulární”. Autoři vyslovili domněnku, že pociťovaná větší naléhavost obtíží může být užitečným prostředkem při diagnostikování CFS.

Studie potvrdila názor, který již byl po nějakou dobu mnohými vědci prosazován: Postupy diagnostikování CFS se zpřesní s uvědoměním si specifických (jedinečných) symptomů CFS. Malátnost po námaze, poruchy pohybové koordinace, symptomy podobné chřipce jsou z velké části tím, co odlišuje CFS pacienty od ostatních onemocnění. Pozornost k naléhavosti obtíží a standardizace měření mohou také zlepšit jak diagnostické, tak výzkumné výsledky.

Zdroj: New study: Awareness of Clinical Distinctions May Lead to Improved Diagnosis, 5/05, http://cfidsreport.com, http://cfidsreport.com/News/CFSdiagnosis.htm

Překlad pro ME/CFS.cz: PaD

Sdílejte článek pro osvětu:
Označeno s:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*