Mohou antidepresiva pomoci pacientům s CFS/ME?

ImmuneSupport.com
12-10-2003
Dr. James Le Fanu

Vždy je potěšující, předat čtenářům osobní tipy a návody na léčbu, ale následující informace má úplně jinou váhu – má potenciál transformovat životy tisíců lidí. CFS je jedna z chorob, o kterou se vedou celou dobu značné lékařské spory. V minulosti bylo příčinou malého porozumění lékařů, že široké spektrum a krutost symptomů se považovaly za neslučitelné s nedostatkem objektivních nálezů poškození. Vedlo to k obviňování z psychických poruch chování jako je hypochondrie, nebo dokonce ze simulace. Později, bez omluvy za předchozí urážky, lékaři změnili názor. Připustili, že existují zřejmé doklady o abnormalitách mozkových funkcí: spánkové mechanismy pacientů byly často chaotické a jejich “hypochondrické syndromy” byly způsobovány poruchami autonomního nervového systému, který řídí tak zásadní parametry jako je krevní tlak, tělesná teplota atd. Ale co s tím?

Zdálo se logické předepsat něco na zlepšení mozkových funkcí, jako např.antidepresivum Prozac na zvýšení hladiny přenašeče nervových vzruchů serotoninu v mozku. To neznamenalo, že CFS pacienti jsou v depresi (přes vědomí svého neštěstí překvapivě nebývali), ale byla to spíš hypotéza, že vyrovnání hladiny serotoninu by mohlo mít stejný efekt jako u lidí s depresí. Ale výsledky nevyšly podle očekávání, a to zcela jednoznačně. Závěr jedné z několika výzkumných skupin publikujících v Lancetu zněl: „Prozac nemá žádný prospěšný účinek na jakoukoliv charakteristiku CFS.” A u toho zůstalo.

Proto se lékaři vrátili ke strategiím “vyrovnání se s životní situací,” jako je kognitivní terapie a odstupňované cvičení, které se zdály být užitečné v tom smyslu, že je lépe dělat něco nežli vůbec nic. Obě metody se zdály trochu pomáhat, avšak ne příliš. Někteří pacienti nebyli příliš spokojení, oprávněně poukazovali na skutečnost, že takový přístup neřeší klíčový problém.

Tento úvod byl nutný pro docenění významu nedávného dopisu od paní Cynthie Floudové z Hampsteadu v severním Londýně – bývalé ředitelky agentury pro adopci Justice of the Peace a manželky polytechnického ředitele. Její aktivní pracovní život byl hrubě přerušen po návratu z turistické dovolené ve Skye, kdy se nakazila chřipkou, po které už se její zdraví nikdy úplně neobnovilo. Výsledkem bylo, že většinu dalšího desetiletí “jsem proležela v posteli a poslouchala jen rádio, nebyla jsem schopná ani číst knížky, protože mě to příliš unavovalo.” Bohužel o této chorobě už věděla vše, protože několik let předtím onemocněla chronickou únavou i její dcera. Musela přerušit universitu a vrátit se domů. “Obě jsme měly tak málo energie, že pokud jsem se dostaly do povznesené nebo naopak rozrušené nálady, platily jsme za to několikadenním zhoršením stavu.” Potom si přečetly v jejich místním tisku článek, že D. Ian James z nemocnice Royal Free Hospital hledá pacienty pro výzkumný projekt týkající se jejich zdravotního stavu. Dr. Jamese fascinovaly účinky léčiv na mozek, množství hudebníků ocenilo jeho pomoc používáním betablokátorových léčiv pro překonání trémy. Dr. James viděl přímou příčinu chronické únavy v poruše mozkových funkcí, pro které musí být nejlepší léčbou nějaký lék, který by upravil poruchu. Prozac sice nebyl účinný, ale to neznamenalo, že podobné léčivo, např. sertralin by nemohl pomáhat, pokud nemocný dostane správné dávkování. To už se dá doladit.

Cynthia Floudová a její dcera ochotně svolily, že budou jeho pokusnými králíky a začnou s nízkou dávkou, která se postupně bude zvyšovat až na 100mg denně. “Osm týdnů se nic nedělo. Pak jsem se jednou vzbudila a měla pocit, že jsem spala stejně tvrdě, jako dříve než jsem onemocněla”, napsala paní Floudová. „Mé dceři zabral lék až o týden později, už jsem se obávala, že na ni lék nepůsobí.” V následujících týdnech, jak přibývala jejich energie, tak se začaly zmenšovat i ostatní symptomy. Potom proces dosáhl úrovně, odkud zlepšování sice nadále pokračovalo, ale pomaleji. “Po pěti letech od začátku nemoci jsem mohla opět vyjet na projížďku na kole.”

Proč se tento poznatek nedostal do širšího povědomí? Bohužel Dr. James zemřel dříve, než měl příležitost sepsat své nálezy, které zůstaly skryté pod pokrývkou převažující lékařské “pravé víry”, která trvá na závěru o neúčinnosti antidepresivních léčiv pro chronickou únavu.
Cynthia Floud nyní rázně propaguje svou zkušenost, avšak bez účinku. Koho tento příběh zaujal, může se pokusit přesvědčit svého lékaře, aby mu zkusil nasadit sertralin. Kdyby byl sertralin aspoň u půl tuctu lidí účinný tak, jako u paní Floudové, mohl bych shrnout výsledky v článku pro časopis British Medical Journal– a kdo ví, kolik lidí z celého světa by mohlo být vděčných?

Překlad pro ME/CFS.cz: PaD

Upozornění red. ME/CFS.cz: Na této stránce neposkytujeme žádná doporučení ohledně léčby, ani pacientům v léčbě neradíme. Veškeré publikované příspěvky mají výhradně informativní charakter a nenahrazují odbornou pomoc! Podle e-mailových sdělení pacientů existují i negativní zkušenosti s touto léčbou u ME/CFS. Vždy se poraďte s lékařem.

Více viz zde: http://me-cfs.eu/bezpecnost-lecby/

Sdílejte článek pro osvětu:
Označeno s: , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*